úterý 24. listopadu 2009

Zmrzneme za pár měsíců

Kanadští vědci tvrdí, že doba ledová umí přijít hodně rychle. Dokonce je možné že se to už i stalo. A není to tak dávno. Zamrzlá pevnina pokrytá sněhem a ledem během šesti měsíců. Tak taková byla pravděpodobně doba ledová, která se objevila zhruba před 13 tisíci lety, a trval asi desetiletí. Bližší informace můžete najít i v následujícím článku na serveru Týden.cz.

I když jde o zajímavý objev, nelze říct, že by to nějak výrazně změnilo zásadní pohledy odborníků klimatologů. Vyznavači globálního oteplování tvrdí, že za to samozřejmě může i teplo. Vyznavači globálního ochlazování tvrdí, že je to normální střídání doby ledové a té další. Běžnému člověku to je jedno, pokud nebude v noci mrznout. A přesto, kde asi tak může být pravda?

Osobně jsem začal poslední dobou zastávat názor, že naše povědomí o globálním klimatu jako celku, se blíží nule. Ve výsledku nejsme schopni ani říct jaké bude zítra počasí a myslíme si, že víme, co provádíme s naším klimatem, když do něj uměle zasahujeme. Jako živočišný druh si asi trochu moc fandíme. Ale s tím už asi nic nenaděláme. Takový prostě my lidé jsme.


Global Warming by =KarimDesign on deviantART

pondělí 23. listopadu 2009

Jedna neviditelná ruka trhu je pirátská

Nejen v poslední době, se valná část internetové publicistiky trousí okolo tématu počítačového pirátství. Ať se na to podíváte z jakékoli strany, neexistuje snad jediný pohled, který by nějak někoho nediskriminoval nebo neomezoval. V problému se tak střetávají pohledy omezující internetovou "svobodu" s právy autorů a distributorů. Nakonec se ale stejně všechno točí okolo peněz.

Proto jsem se rozhodl vám doporučit článek "Všichni jsme piráti a stahujeme filmy i MP3. Proto jsou přehrávače tak levné" ze serveru Technet. Článek je trochu jednostranně laděný a v mnohém jej lze kritizovat. Nicméně naráží na téma propojenosti trhu a internetové pirátské komunity. V tomhle ohledu jsem moc podobných článků ještě nečetl. Zajímavý pohled, který jistě stojí za to alespoň jednou přečíst.

neděle 22. listopadu 2009

Trailer už i na knihy

Že se běžně používají trilery na filmy, myslím uniklo jen málo komu. Že ale existují i trailery na knihy jsem doposud netuši. Možná že je to vyjímka, možná sem já neznaly věci. Pro mne je to ale každopádně něco nového. A o jakou knihu že jde? Nejde o nic menšího než o nový titul s dílny mistra Stephena Kinga.



Pokud vás zajímají ještě nějaké další perličky ohledně tohoto autora a jeho „experimentování“ na lidech i mediích, doporučuji článek Miloše Čermáka na serveru Technet.cz. Zde jsem taky na tento trailer narazil.

sobota 21. listopadu 2009

Česká hlava Grygarovi smrdí

Jedna z velmi zajímavých zpráv tohoto týdne byla zajisté ta, že astrofyzik Jiří Grygar odmítl cenu vládní Rady pro výzkum a vývoj. Tato cena mněla být vyznamenáním za jeho mimořádné vědecké snažení a popularizaci vědy.

Grygarovi nevadí cena jako taková, ale vadí mu především rada, která za touto cenou stojí. Ta se v poslední době především angažovala ve změnách financování české vědy. To podle slov J.Grygara bohužel českou vědu spíše poškozuje.

Nemůžu se než přiklonit k názoru tohoto velikána české vědy. Všichni zajisté chápeme, že jako malý stát uprostřed Evropy, nikdy nebudeme mít stejné možnosti jako Amerika nebo velké státy Evropy. Protože u nás nemáme stejné možnosti jako jinde, možná u nás ani nebudou fungovat stejné principy jako jinde. Ale to ukáže až čas. Možná právě proto by u nás mněla být podpora vědy ze strany státu mnohem výraznější a to i v projektech které míří mimo tržní sektor. Navíc je možné, že tento nový styl financování povede k úplnému zničení Akademie věd. Ta byla až doposud vnímána jako symbol tradice a úspěchu České vědy. A zrušit tradice, to umím celkem dobře.

Mimochodem odmítnutí ceny znamenalo i odmítnutí peněžní prémie půl milionu korun. I proto klobouk dolů před rozhodnutím Jiřího Grygara. Je to významný krok jednoho z předních českých vědců.

O tomto tématu, ale i o Jiřím Grygarovi se můžete dočíst například v některém z následujících článků:

[1] Astrofyzik Grygar odmítl vládní cenu Česká hlava (týden.cz)

[2] Grygar odmítl vládní cenu (ihned.cz)

[3] Vládní rada škodí vědě, odmítl Grygar půlmilionovou cenu od Fischera

[4] Astrofyzik a popularizátor vědy Jiří Grygar získal cenu vládní Rady pro výzkum a vývoj


PS: Omlouvám se za trochu drsnější nadpis: - )

úterý 17. listopadu 2009

Svlečené dívky už nejen v šatnách

Pro dnešní volný den ještě jednou trochu zábavy. Mnoho z Vás se již zajisté setkalo s názvem „rozšířená realita“. Pokud tomu tak není, pak věřte, že jde vlastně o doplnění reálného obrazu o jakékoli další digitální informace. Co všechno se dá pod tuto nálepu schovat, nechme nyní na nějaký jiný článek. Ale následující video doporučuji shlédnout.

Báli jste se někdy nějakého učitele tak, že jste před ním nemohli říct ani slůvko? Na to prý zabírá představit si ho nahého, nebo jak sedí na záchodě se staženými kalhoty na půl žerdi. S podobnou poučkou se možná setkali i tvůrci následující aplikace. Jmenuje se Nude It a je dostupná jako aplikace pro iPhone. I když kdo by tím chtěl sledovat je učitele, že?



A teď zase chvilku vážně. Samozřejmě, že tahle aplikace „ještě“ dostupná není. Ale musíte uznat, že video je na amatérské úrovni dokonale zpracované. Navíc je to celé i celkem vtipně zakončené, takže si to zasloužilo odkaz. Ještě zábavnější je skutečnost, že po zveřejnění tohoto videa se údajně hned několik desítek lidí začalo po této aplikaci urputně shánět. Že by naši američtí kolegové v IT nevěděli do čeho píchnout?

Sereď

Přišel začátek nového týdne a hned jsem se několikrát zasmál. I když... Níže uvedený odkaz vede na stránky magazínu SEREĎ Online. Už z názvu jste zajisté pochopili, že nejde o tuzemský server. Ano bratři Slováci také umí používat internet!

Ale zpět k tématu. Následující článek jen dál zapadá do šílených událostí tohoto týdne. Máte pocit, že naše vláda, úřady a firmy jsou postiženy nějakou tou nemocí „šílených zvířat“? Pak vás ujišťuji, že podobného šílenství jsou schopni i v jiných zemích. Tedy v tomto případě přímo za humny. A zbytek už na následujícím odkazu:

Priatelia, tak toto si fakt zaslúžime? To sa naozaj budeme musiet hanbiť povedať, že sme zo Serede ?


PS: Fotky se mně zobrazují trochu divně, ale pokud sjedete asi doprostřed stránky, dočkáte se i jich.

pondělí 16. listopadu 2009

IQ tykve – I.

Asi se vám to v životě už aspoň jednou stalo. Koukáte na právě probíhající dění okolo vás a nestíháte se divit. Ti lidé tu hlavu snad vůbec nepoužívají. A kdyby to byl jen jeden, tak neřeknu, ale hned několik!?

Zrovna nedávno jsem řádně stál před přechodem a čekal na světelné znamení, které by mně umožnilo bezpečně přejít na tomto velmi frekventovaném místě. Byla ještě červená, když se z dálky se ozval zvuk vozu rychlé záchranné služby. Mněl na pilno, to se ví, ale v tom blikla chodcům zelená. Zatímco auta se kupodivu snažila sanitce uhnout stranou z cesty, lidé se vrhali hlava nehlava před právě projíždějící vůz. Sanitka samozřejmě musela zastavit. Nepomohl jí ani zvýšená frekvence výstražného signálu. Já samozřejmě vyčkal na chodníku. S kroutící hlavou a smutným výrazem v obličeji jsem sledoval právě nastalou situaci. Bylo pro mě nepochopitelné, jak lidé mohou být tak bezohlední a nedat přednost sanitce jedoucí možná k záchraně života. Asi nejvíc mně dostala poznámka staršího pána (odhad tak 50-60let) kterému se právě podařilo dokončit přebelhání silnice. Jeho slova: „I když bliká tak má přeci brzdy. “ mně naprosto dorazila. Co to s těmi lidmi proboha je? Co je dělá tak bezohledné a krátkozraké? Copak si neuvědomují, že jednoho dne může tahle sanitka jet i pro ně!?

Nezbývá mně než doufat, že jestli já někdy budu potřebovat tyhle služby, budou lidé s „IQ tykve“ někde daleko od všech cest.

Pro pardubáky přidám ještě malé upřesnění. Celá tato příhoda se odehrála na přechodu pro chodce před Zelenou bránou. Samozřejmě to není rozhodně poprvé, co jsem se s touto situací, na tomto místě, setkal.


Pumpkin Brain by *dpierce1313 on deviantART

čtvrtek 12. listopadu 2009

Moji první "přátelé"

Už před nedávnem jsem se rozhodl Facebook trochu podrobit zkoušce. Co bych to byl za internetového nadšence kdybych nemněl Facebook účet. A co bych to byl za virtuálního šílence, kdybych tam nemněl hromadu virtuálních přátel, nebyl fandou hromady lidí, kapel, seriálů, programů a nebyl řádným členem hromady diskusních skupin. Ale teď zpátky do reálu. Začínám od píky a nemám v úmyslu na Facebooku strávit moje již mírně pokročilé mládí.

A jaké jsou tedy moje první virtuální kroky?
Vlastně žádné. Začal jsem čekat na první přátele. Musím přiznat, že ty opravdové přátele jsem hrdinně odmítal. Ptáte se proč? Protože to jsou mí opravdiví přátelé a nerad bych na ně nějak upozorňoval. Pravda některých se to tak trochu dotklo, ale ve všech případech to nakonec zpravila menší výměna názorů. A tak po nějaké menší době jsem se dočkal. Mám první dva "přátele". Výherci se stávají:

Maureen Njeri Wairimu
Kevoh Dorado


Evidentně nejsou z českých luhů a hájů, ale jsou první. To jim nikdo neupře. Moji první "přátelé". Také cítíte, jak to slovo "přátelé" dostává nový význam. Nikdy jsem je neviděl a dost možná ani nerozumím jejich řeči. Prostě prima "přátelé". Uvidíme, jak to bude pokračovat dál. Budu chvilku naivní a budu si myslet, že se třeba spletli a že chtěli kontaktovat někoho jiného s podobným nebo dokonce stejným jménem. Třeba se sami odhlásí. Čas ještě ukáže.

Proč jsem vlastně začal používat sociální sítě?
Abych řekl pravdu, většina sociálních sítí ve mně doposud evokovala obraz staré nemohoucí zvídavé sousedky. V mé povaze je cosi, co mně nutí chování té stařenky zkoumat, testovat a samozřejmě hledat nějakou tu její skrytou zajímavost. Mám jen mírné obavy z toho, co všechno budu muset dobrovolně té stařence vyklopit a jak hodně toho stařenka může vyklopit o mně ostatním. Nakonec možná i to se dá využít. Osobně totiž začínám vidět v sociálních sítích velký problém. Jde o hodně velkou díru do soukromí a hodně velký a přitom pro širokou veřejnost důvěryhodný nástroj na zprávu těchto citlivých dat. Jen málo lidí si ve skutečnosti je vědomo toho, jaké možnosti tyto moderní informační nástroje mají a kolik lidí jich může využívat ve svůj prospěch. Ale možná jsem jen zbytečně paranoidní. Možná?! Právě proto s Facebookem právě nyní začínám.

A jaký postoj k sociálním sítí máte vy? Zdá se vám to také celé nějaké podivné? Možná máte pravdu. Možná to všechno nakonec bude nějaký jeden velký, podivuhodný, virtuálně sociální experiment, kterého jsem se právě nyní stal součástí.

Čekám na vaše reakce pod článkem, emailem a nyní i na Facebooku. :-)

úterý 10. listopadu 2009

Titul za dva týdny, maturita na počkání

Slyším to dnes a denně. "Hele, a co říkáš na ty podvody na vysokých školách?" Moje odpověď je vlastně už mnoho let stejná.

Podívej se! Vždycky se našli prominenti, kteří studovali kratší/delší dobu nebo nemuseli chodit na zkoušky. Kdo chodil na vysokou školu, moc dobře ví, jak to tam chodilo. Někteří učitele mají rádi krátké sukně a někteří jiní občas potřebovali výpomoc na svých chatách a chalupách. Takže podvody a prominenti tu vždycky byli a vždycky budou.

I když se zdá, že k tomuto problému přistupuji hodně zlehka, upozorňuji všechny, že nechci ten problém bagatelizovat. Ztráta důvěry ve vysoké školy je určitě velkým problémem. Navíc tohle SUPER RYCHLO Studium je asi opravdovým vrcholem vší drzosti. A taky proto se to rozmazává v mediích. Jinak by to bylo všem stejně jedno, jako dřív. Teda jedno to nebylo asi nikdy, ale… ! Všichni jsme si na to zanadávali, ale že by chtěl někdo do toho dělat větší díru, na to nemáme dost velký ramena. Bohužel takoví my Češi jsme. Pokud si totiž někdo naivně myslí, že po vyřešení téhle kauzy bude naše školství čisté jako lilie, tak se samozřejmě mílí. Ale nechme nám čecháčkům tu radost se v tomhle nabobtnalém problému dloubat, třeba nás nebudou zajímat jiný věci.

Na závěr bych si dovolil ocitovat jeden email, který mně nedávno přišel poštou a s touto kauzou přímo souvisí.

Omlouvám se, ale příštích 14 dní nebudu v práci, budu pouze na mailu či mobilu.

V pondělí 26.10.2009 zahajuji řádné denní studium v Plzni. Studium ukončím

06.11.2009 obhajobou disertační práce. Poslední 2 dny dovolené budu úplně mimo dosah, protože musím sepsat onu disertační práci. Již teď ale mohu upozornit, že od 9.11.2009 mě máte oslovovat titulem JUDr.

Na listopad ještě plánuji další studium. Lékařská fakulta - Experimentální chirurgie. Myslím, že během 2-3 týdnů bych to mohl dát. V prosinci bych pak v maximálně dvou dnech ještě zkusil VŠB, fakultu Ekonomickou kombinovanou s fakultou hornickou a geologickou.

Díky za pochopení.




Takže kdyby teď nějakou dobu nepsal na blog. Víte aspoň co dělám : - )

středa 4. listopadu 2009

Jak Pepek námořník podváděl

Mám zajímavý film o steroidech. Tobě by se mohl líbit. S těmito slovy za mnou přišel jeden můj známý a navedl mně tak na dokumentární film "Bigger, Stronger, Faster".

Tenhle film se celý točí okolo jedné rodiny a hlavně okolo steroidů. Ale jak už to v dobrých filmech bývá, hlavní podstatou filmu je něco trochu jiného. Jakýsi duch společnosti, její hodnoty a vzory jsou pro většinu z nás v životě jedním z nejdůležitějších věcí. Ať už jste na straně těch co je ctí nebo těch co jimi opovrhují, pravidla a vzory formují naše pohledy na tenhle svět. Co se stane, když zjistíte, že vám všichni lžou? Co se stane, když ztratíte iluze o vašich hrdinech?

Musím uznat, že film na mně dost zapůsobil. To co se zdá zprvu jako agitace na podporu steroidů ve sportu, pomalu rozplétá nitky prohnilosti společnosti a povrchnosti naší kultury. V mojí hlavě se začali postupně vynořovat další a další otázky. V tomhle film na mně zabral na sto procent. Ale bohužel mně i trochu zkomplikoval život. Nejsem si zcela jist tím, co odpovím, až se mně můj syn zeptá: „Tati, proč nemůžu brát steroidy?“ Bude následovat milosrdná lež, polopravda nebo pravda? A zná někdo vůbec onu „úplnou pravdu o steroidech“?

Je naivní si myslet že tenhle film je jen o zkažené Americké společnosti. Amerika je v tomhle ohledu prostě jen větší a tak je jednodušší tam najít a ukázat ty správné extrémy. Běžte se sami podívat, na co se koukají vaše děti v televizi. Běžte se sami podívat do obchodu s hračkami, co děti nejvíc zajímá. Možná budete překvapeni, že Amerika už není zas až tak daleko.

Protože jde o film, rád bych ještě nakonec přidal malé osobní hodnocení, které poslouží jako zařazení do mého nového žebříčku zajímavých filmů. Filmu "Bigger, Stronger, Faster". dávám 92/100. Myslím, že mohu tento film vřele doporučit všem milovníkům konspiračních teorií, ale i hloubavým duším, jejichž mysl se zabývá otázkami současnosti.

neděle 1. listopadu 2009

Reklama jako vizitka prasat a sebevrahů.

V dnešní době většina firemních aut firem slouží jako reklamní billboard. Majitelé firem si dobře uvědomují, k čemu všemu může být prostor na automobilech nápomocen, ale zaměstnanci už jen málokdy.

Jedu si takhle po širší silnici první třídy svých 90, když v tom se blíží značka "chlápek s lopatou v červeným trojúhelníku". Jako obvykle marně hledám, kde by tak asi nějací pracující lidé v tuhle dobu mohli postávat. Následuje snížení rychlosti na 50, ale žádné nebezpečí není nikde vidět. Až do okamžiku kdy se za mnou objeví výrazně polepené auto. V momentě kdy jsem to čekal nejmíň, hodí přede mě tak parádní myšku, div jsem si z toho neucvrknul. Stejnou chvilku si pravděpodobně prožil i řidič dodávky jedoucí v protisměru. Nestihnul jsem ani mrknout okem a za mě se přiřítilo hned druhé auto se stejným nástřikem. Blik … Blik. Výzva byla jasná. Tady se podle předpisů asi nejezdí! Po předchozí zkušenosti jsem hned zajel co nejvíce ke krajnici a ono auto nechal předjet. Že se na tuhle silnici vejdou tři auta vedle sebe, jsem do té doby netušil. Se slovy „zabijte se oba hodně daleko od lidí“ jsem nad tím dočasně mávnul rukou. Dělníci samozřejmě nikde a po chvilce se objevila i značka rušící všechna omezení rychlosti.

Ujel jsem asi 5km a mněl jsem tu smůlu potkat tyhle dva sebevrahy na semaforech v dalším městě. Dva mladící se evidentně bavili tím, jak jim ta skoro nová firemní auta pěkně řvou a odhazují kamínky při stratu z prvních pozic na semaforech. Nic naplat, než odjeli, stihnul jsem si přečíst, o jakou firmu jde. Hned večer, ještě za tepla, jsem nabronzoval jejich chování na email řiditele jejich firmy. Jsem to ale svině! Co? Podle mě by podobní hošánci mněli dostat aspoň podmínku. Odpověď přišla asi za dva dny v klasickém omluvném dopise ze sekretariátu oné firmy. Snaha se cení, a proto jméno téhle firmy tady nikde nezazní.

Co z toho všeho vyplívá? Nezapomínejte na to, že pokud jedete firemním autem jako prasata, může se najít nějakej imbecil, kterej si na vás bude stěžovat u vašeho řiditele.

Mimochodem víte vy, jakou reklamu děláte vaší společnosti? A víte, jakou reklamu dělají vaší společnosti vaši zaměstnanci? Myslím že v době nedostatku pracovních míst tohle začíná zajímat čím dál tím víc lidí.