středa 11. srpna 2010

Krásní lidé

Nevěděl jsem, že existuje Sdružení pro krásné lidi. A už vůbec jsem netušil, že jde o jistý druh VIP klubu. A představte si, že tihle super krásní a super dokonalí lidí otevírají svoji sperma banku. Už vidím ty zástupy maminek, kteří si běží vyzvednout sperma svého nad-samce.

Ale pozor! Až jich bude víc, až všichni budou krásní, možná už bude pro nás „normální“ pozdě. Čichám za tím nějakou levotu a jistý druh nebezpečí. Že by budoucí čistá krásná rasa?

Reakce na článek: ona.idnes.cz

úterý 10. srpna 2010

Povodně: Vodnická daň

V našem státě se objevují povodně skoro každý rok. Skoro každý rok tu mámě nějaké to sucho a skoro každý rok tu máme nějaké požáry. Škody vzniklé přírodními katastrofami tu prostě byly, jsou a budou. To si toho naše vládnoucí garnitura ještě nestihla všimnout? Normální vlády si jsou vědomy toho, že podobné situace mohou nastat. Proto si pro podobné situace vytváří dostatečné rezervy již z daní, které mají k dispozici.

Návrh ministra financí Kalouska mně přijde jako návrh hodně vyčůraného chlapečka. Ten bude tvrdit svým rodičům, že kapesné přeci neslouží na nákup lízátek v případě, že si rozbije koleno. Na tyto případy je potřeba od rodičů vytvořit ještě jedno prasátko kam budou rodiče přispívat 100kč měsíčně. Jako záruku výjimečnosti tohoto prasátka se pak rozhodne vázat tyto peníze pouze na věci přímo související s možností fyzických úrazů. V budoucnu se tedy může stát, že peníze padnou třeba i na nákup pěkně cool chráničů.

Co byste s takovýmto chlapcem udělali? Já bych ho poslal do-prdele.

Osobně jsem proti zavedení daně na povodně. Problém není v penězích. I letos jsem přispěl na povodně víc než je oněch 1200kč které vláda plánuje od nás vybrat. Problém je v nesystémovosti hospodaření naší vlády. Žádné rezervy, podivné praktiky obcí a krajů, utrácení peněz honem tam kde nějaké jsou a podobná kašpárkovská vystoupení.

Dalším problémem je i ona speciálnost chystané daně. Dnes máme daň na povodně. Zítra další daň na sucho a příští rok daně na dlouhou zimu. Nezlobte se, ale to se mně moc nelíbí.

A nakonec ještě jeden důvod proč bych podobné daně vůbec nezaváděl. Osobně totiž nevěřím tomu, že vláda, stát nebo jiná polo-státní organizace dokáže bez korupce podobný „daňový fond“ spravovat.

Chápu, že vláda nemá na povodně peníze. Chápu, že stokoruna některé z nás nezabije. Co ale už nechápu je, že někteří za stokorunou vidí jen cigára a chlast. Že naši politici nevidí, proč tu peníze nejsou. Protože byly volby. Protože se vyplácí milióny lidem, co dělat nechtějí. A hlavně protože lidé nemají práci. Probrat by jsme se měli i my občané. Normálním lidem by už přeci mohlo dojít, že kde nic není, tam se špatně rozdává.

čtvrtek 5. srpna 2010

Recenze - Počátek (Inception)

Nakopat svoji zadnici do kyna, byl opět pro mne celkem problém. Entokrát to trvalo dokonce hned několik měsíců. Nakonec tím správným lákadlem se pro mě stal film Počátek (Inception). Na internetu se na něj nese jen chvála a tak jsem neodolal reklamě a šel se na to podívat.

Abych řekl pravdu, jsem člověk od přírody nespokojený a tak jsem si z tohohle filmu tak nějak neucvrkl jako ostatní. Filmu trochu chybí kořeny. Něco co by vám blíže přiblížilo ostatní důležité osoby filmu (kromě hlavního hrdiny). Kromě důvodů pana Cobba (Leonardo DiCaprio) a pana Saito (Ken Watanabe) netušíte, co ostatní nutí tyhle věci dělat.

Škoda je i zahozené role architekty Ariadne (Ellen Page). Až příliš mladá a super inteligentní vysokoškolačka se ve scénáři chová jako slon v porcelánu. Nic naplat. V Americe je asi tenhle model vysokoškoláka-všeuměla prostě normální.

Leonardo DiCaprio podává v hlavní roli celkem slušný výkon. Na druhou stranu podobný výkon by podali i jiní herci. Leoparda bohužel pořád vidím, jak stojí na přídi Titaniku a věřte, tohle mně ho zhnusilo na hodně dlouho.

Pro ty co se na film teprve chystají jedno malé upozornění. Je pravda, že pokud jste zvyklí na to, že si v kině trochu pospíte, tak na to rovnou zapomeňte. Není to se sledováním dějových linií zas až tak náročné, ale pozor se vyplatí dávat. Vhodné je i dojít se před filmem vyprázdnit. Pokud odejdete v nepravou chvíli, je možné že se v dějové linii výrazně ztratíte.

Film je dobrý. Jeho hlavní síla je v jeho novém pohledu na realitu. Pokud váš mozek dovolí přijmout principy popisované ve filmu, dokáže tenhle nad tímto filmem přemýšlet i po zatažení opony. A to je na filmu nejlepší. Dovolím si proto tomuto snímku dát hodnocení 85%. Všem, kteří ho ještě neviděli a nebojí se scifi ani používání vlastního mozku, ho mohu jen doporučit. Nový Matrix zde ale prozatím nehledejme.

středa 4. srpna 2010

Nechci slevu zadarmo

Článek na serveru aktuálně.cz, který točící okolo peněz které utratili naše politické
strany za volební kampaně, jsem nejprve přešel jen očima. To jsem ale ještě netušil že se v tomhle případu půjde o zcela jiný pohled na věc. Nejde totiž ani o to kolik strany za svoji kampaň zaplatili, ale spíš o to kolik by člověk zaplatit kdyby chtěl sám využít takových to služeb. Každému je jasné, že když objednáváte ve velkém, dostanete nějakou tu slevu. Ale některé slevy mohou být až příliš podivné. Copak asi za ně budou muset ony strany zaplatit?


úterý 3. srpna 2010

Záloha na skleněnky

Snížení výkupní ceny lahví ze 3Kč na 1Kč považuji ze svého pohledu za další hřebíček do rakve skleněných lahví a další krok našeho státu od lásky k vlastní zemi blíž ke konzumnímu způsobu života. Je pravda, že osobně jsem v poslední době kromě piva koupil ve skleněné lahvi snad už jen nějaký ten lepší džus. Navíc na tenhle typ lahví samozřejmě žádná záloha není. Na druhou stranu nechápu, proč lidé stále naříkají nad tím, jak naše životní prostředí chátrá pod tíhou plastových obalů, a přesto nikdo tahat vratné lahve nechce. Ale nehledejme v tomhle galimatyáši nějakou speciální věc. Za vším jsou prostě peníze a lenost. Jo a lenost je jen nedostatečná motivace penězi : - ) .

Poslední dobou jsem se však několikrát pozastavil nad otázkou, proč stát raději investuje do ekologické výchovy mladších generací a nepůsobí radši na původce problému? Jinak řečeno: Proč mám třídit odpad já, když už výrobce může být tlačen k tomu, aby vyráběl z takových materiálů, které nebudou přírodu tolik zatěžovat. Příkladem budiž i vratné lahve. Pokud máte v lahvi vázané nějaké peníze, snažíte se tyto peníze dostat zpět a lahve vrátíte. Jenže z pohledu státu je pravděpodobně jednoduší a možná i méně nákladné vymýt mozek nastávající generaci ekologickou výchovou. Neříkám, že ekologická výchova je špatná. Říkám, že stávající jednosměrný pohled na věc je omezeným pohledem na danou problematiku.

Co tedy česká republika (a možná i celý svět) potřebuje? Potřebujeme nový typ lahve. Lehká, univerzální, pevná, uzavíratelná a vratná láhev. Taková, která by nahradila stávající skleněné lahve. A pozor! Dovolím si podotknout, že nikdo nepotřebuje, aby takováto nová láhev musela být nutně znova ze skla.


Reakce na články serverů: aktualne.cz , idnes.cz

pondělí 2. srpna 2010

Slušní Rómové

Nebude tomu věřit, ale jednou jsem potkal slušné Rómy.

Šel jsem večer temnou postraní uličkou, když za rohem jsem narazil na partičku slušných Rómu. Pozdravili mně a slušně se mě zeptali, zda mám nějaké cigarety. Nekouřím, takže jsem byl s odpovědí rychle hotov. Následně mě ještě jeden z nich ukázal jeho nový nůž (Asi se chtěl pochlubit jeho krásně vyleštěnou čepelí) a slušně mně požádal, zda by si mohl zatelefonovat z mého mobilu. Že prý ten jeho mu přestal fungovat. Rád pomůžu druhému v nouzi, a proto jsem mu ten svůj s radostí půjčil. Měl z toho takovou radost, že to hned běžel říct dalším kamarádům někde v postranní uličce. Ostatní se semnou příjemně rozloučili a došlo i na chlapácké poklepání po zádech a ramenou. Jen ty kopance do žeber byly pro mne novým prvkem v přátelském loučení. Nic naplat. Jiný svět, jiný mrav.


Tímto ironickým textem jsem si dovolil zavzpomínat na moje první vážnější zranění žeber, které se v tomto bouřkovém období občas samo připomíná.

Odkrytá jména českých agentů

Kauzu okolo odkrytých jmen agentů české vojenské rozvědky lze komentovat snad jen několika sprostými slovy. Ano! Ve Vojenské Zpravodajské složce pracují jen naprosto zezelenalé vymydlené mozky. Předat jména aktivních agentů může snad jen člověk, který neví, co dělá. Typoval bych na blonďatou sekretářku s velkým poprsím a malým mozkem (Chytré dámy prominou).

Na druhou stranu je možné, že únik jmen může být záměrný. Třeba existuje někdo, kdo zveřejněním jmen chce vojenskou rozvědku záměrně poškodit. Pokud se dostatečně díváte na špionážní filmy, napadne vás i několik dalším možností k čemu podobný únik může sloužit. Třeba se tímto způsobem dají odhalit dvojití agenti. Ale to už je opravdu hodně velká nepříliš pravděpodobná konspirace.

Pravdu o tom Jak a Proč se tahle kauza odehrála, se pravděpodobně my běžní občasné stejně nikdy nedovíme. Na druhou stranu jde o velmi trapnou situaci. Nedělá dobré jméno ani České republice ani naší Vojenské rozvědce. Myslím že do našich tajných služeb se nyní hned tak někdo naverbovat nedá.

Reakce na článek: Stát nedopatřením odkryl jména svých špionů, zveřejnil je na internetu

sobota 31. července 2010

Nejsem rasista

Letošní úmorné vedro spolu s mojí přítelkyní mě donutili navštívit veřejné koupaliště. Nebudu vám lhát. Těšil jsem se tam jako vosa na Biolit. Ale slovo držím, a tak jsem hold musel za chvilkové selhání trpět několik hodin v odlehlém venkovním areálu s přechlorovanou vodou.

Předpokládám, že nejen na našem malém pardubickém koupališti dostává rčení "hlava na hlavě" zcela realistický obraz. Co mě ale překvapilo, byla poměrně mnohonárodnostní složení této masy toužící po osvěžení.

Asi nejviditelnější masou byla již od příchodu rodina Rómů. Ověšeni tučnými zlatými řetězy, na mohutných špekem oplácaných tělech, naše jinak utiskovaná menšina dávala nahlas vědět všem okolo, že mají radost z možnosti navštívit toto veřejné koupaliště. Bohužel si lehli o několik málo míst před naší dekou. Přesto, že místo nebylo ze začátku moc veliké, brzo se kolem nich jaksi vyprázdnilo (přesto že lidí na koupališti stále přibývalo). Jejich hlučné chování mě nejdřív nechalo klidným, ale pak se vše změnilo. Za zlomový okamžik jsem považoval jejich první odchod do bazénu. Poblíž ležící deky jim totiž nikterak nepřekáželi v chůzi. Když žabka zanechala svůj bahnitý otisk i na nedaleké dece ubohého otce se dvěmi malými dětmi (který v tu dobu byl pravděpodobně někde ve vodě) škubla mojí hlavou podivná myšlenka. Následující lehké kopnutí do nedbale postavených sandálů kohosi dalšího, které bohužel také byli v jejich cestě za vodním potěšením, mě již dokonale přesvědčilo, že na tohle nemám žaludek. Takovou to totální neúctu k cizímu majetku jsem viděl jen několikrát. Bohužel vždy u stejné skupiny lidí. I já jsem se tedy se svojí zbabělou náturou přesunul někam za klidnějším místečkem. Onu rodinku Rómů jsem viděl ještě několikrát. Vždy podobný obrázek. Dospělí i děti si nedělali problémy s jakýmkoli volně položeným cizím majetkem a v ničem se nenechali omezovat. Asi posledním hřebíčkem pro mě nepochopitelného chování byl jejich odchodu z koupaliště. Na trávníky vyházely všechny nepotřebné věci a spokojeně odkráčeli kamsi k východu. Odpadkový koš měli po cestě, ale proč by se namáhali.

Ač byla tato zkušenost nepříjemná, musím uznat, že pro mě, měla nakonec celkem zajímavé vyústění. Konečně jsem pochopil, že NEjsem RASISTA. Nové místo jsme si přítelkyní nalezli totiž mezi osuškou černošského páru a dekou asijsky vyhlížející rodiny. Jejich přítomnost mě nikterak nevadila. Mimochodem asijské děti také dělali chvilku hluk, a dokonce k nám zaletěl jejich míč. Znáte děti. Jejich otec je za to řádně seřval, až jim plavky byli velký a za míč se chlapci přišli samozřejmě omluvit. Prostě normální chování, které bych očekával.

úterý 6. července 2010

Proč hrají lidé hry na Facebooku?

S příchodem sociální sítě Facebookek se dostal do podvědomí mnohých lidí i další fenomén a to je hraní online webových her. Byly tu samozřejmě už i před tím. Jenže propojení online her právě se sociální sítí sebou přineslo nebývalý rozmach tohoto kladiva na čas i mozek.

Chci upozornit, že nejde jen o několik málo desítek šílenců, kteří si takto žhaví mozky. Troufnu si tvrdit, že v celosvětovém měřítku jde o milióny lidí, kteří skoro denně klikají na tucet nesmyslných tlačítek. Vždyť jen hra FarmVille na Facebooku uvádí víc jak 62 miliónu aktivních uživatelů měsíčně. Počet uživatelů samozřejmě neodpovídá skutečným lidem, ale i kdyby to byla jen třetina, je to ohromné číslo.

Proč tedy lidi hrají tyto hry?

1. Skvělí zabíječ času.
Tímto způsobem vlastně probíhá verbování do těchto her. Máte volnou chvilku? Nemáte do čeho píchnout? Tak prostě jednoduše kliknete na „hrát hru“. Než si odklikáte co máte, zabijete s tím od několika minut až po několik hodin denně.

2. Dostupnost
Nemusíte nic instalovat. Nemusíte nic kupovat. Většina věcí je zdarma. Stačí „jen“ aplikaci povolit přístup k vašim soukromím údajům a hle: Už v tom jedete! Navíc dostupnost skoro odkudkoli kde máte přístupný i internet.

3. Jednoduchost, odreagování a zábava
Hraní těchto online her je opravdu jednoduché a nenáročné. Kliknutím na kurník sklidíte vajíčka, krávu podojíte taky jedním klikem, splnění mise jak by smet. Některé ještě trochu může odradit anglicky mluvící obrazovka. To je ale jen ostych prvničky. Při další hře vás to už nezaskočí. Navíc u těchto her není potřeba nějak extra promýšlet co s tím. Vlastně není co pokazit. Takže jen klikáte a nic nemusíte složitě promýšlet. Alespoň ze začátku ne. K tomu přidejme nějakou tu zajímavou, líbivou a zábavnou grafiku a máme někdy i trochu zábavy.

4. Vývoj hry
Asi nejlepším tahákem těchto her je poměrně rychlí a jednoduchý vývoj na začátku hraní. To je opojný rohlík, který vás láká k dalšímu a dalšímu hraní. I když později dochází k ztížení vašeho postupu, je postup stále poměrně jednoduše dostupný.

5. Soutěžení s přáteli
Mít větší farmu než přátele. Mít víc virtuálních peněz. Pořídit si stejné vybavení virtuálního domu jako vaši přátelé a nebo dokonce mít lépe oblečeného upíra. To všechno může být pro jisté lidi dalším z hnacích motorů zuřivého klikání. Jednoduše řečeno jistý druh soutěživé závisti vede jistě mnoho myší ke svému kliku.

6. Noví přátelé
I když to zní podivě. Může jeden z důvodů hraní online her být i získávání nových přátel. Najít lidi, kteří se baví stejnou hrou, není nic těžkého. A pokud sháníte opravdu velkou hromadu přátel, je to jeden z nejrychlejších způsobu jak toho dosáhnout.

7. Závislost.
Po několika denním rychlém postupu jste celí žhaví na to jít opět sklízet vaši farmu. Ráno se budíte dřív, protože touhle dobou už mají být hotová vaše kuřata a večer nejdete spát dřív, než dokončíte ještě jednu misi. Nástup psychické závislosti je rychlý a hry k němu i nepřímo vedou svojí časovou opakovatelností. Osobně jsem se setkal i s člověkem, který nemůže večer do kina, protože musí večer sklidit svoji zahrádku.

Hlavní důvod?
Hlavním důvodem hraní her je samozřejmě lidská touha po tom dosáhnout nových možností a to pokud možno zábavnou formou. To je hlavním motorem všech lidí hrající tyto hry. Spolu s již zmiňovaným vývojem hry jde o jakýsi duševní dudlík, který lidi ukájí na rychlém postupu v tom, co dělají a v tom jak získávají nové (třebas jen virtuální) možnosti. To je to, co lidem v reálném životě leckdy chybí. Za vším tedy hledejme touhu člověka po nových možnostech.

Přesto, že jsem se snažil najít, co nejvíce důvodů proč lidé hrají online webové hry, je samozřejmě možné že jsem něco opomněl. Rád si tedy poslechnu jakékoli vaše připomínky k tomuto tématu. Diskutovat můžete samozřejmě všichni pod tímto textem. Ti stydlivější můžou psát i na můj email. Prosím, jen se držte tohoto tématu.

Všem co dočetli až sem, děkuji a přeji hodně štěstí ve vašich virtuálních životech.

neděle 27. června 2010

Fenomén Facebook: Jak rychle získat 500 přátel

Někteří z mých "přátel" na Facebooku si nedávno povšimly skutečnosti, že moje virtuální maličkost překonala hranici 500 "přátel".

Tímto jim děkuji za zaslané kondolence, ale zároveň přidávám, že opravdu není k čemu blahopřát. Získat takové množství "přátel" není nic složitého. Stačí začít hrát několik všeobecně profláknutých Facebookových her, rozeslat několik stovek "Mystery" balíčku a rázem se z vás stává malá internetová celebrita (opravdu malinká).

Ale pozor! Získat si takto "přátele" je sice jednoduché, ale nesmíte propadnou (jako já) fenoménu hraní těchto online her. Na své vlastní kůži jsem pocítil, jak je to vysoce návykové. Navíc některé z nich vás oberou o celkem dost času. Hrajete-li jich víc najednou, připravte se klidně na dvě až tři hodiny denně klikání po všech čertech Facebookových.

Věřte, že tihle "přátelé", jsou tedy pořádně promarněný kus života. :-) .

sobota 26. června 2010

Jeden blbej klik

Tak tady je ten můj jeden blbej klik. Jeden klik naděje. Udělal jsem to. Uděláš to i ty?

Změna je život

Na mém blogu jsem opět provedl změnu designu. Nový "návrhář" od bloggeru se celkem povedl a tak jsem sáhnul po jednodušší a hlavně originální šabloně. Doufám, že se tím odstraní některé neduhy původně použitých volně dostupných šablon.

Zároveň s tím jsem lehce pozměnil i moto svého blogu.

Internetový nadšenec, počítačoví štoural a občan České republiky.

Dovolil jsem si tedy přidat slova "občan České republiky". Ne že bych na to byl tak pyšný, ale demonstruji tím především fakt, že se zde stále více textů točí okolo politiky a situace u nás v Čechách. A tak to pravděpodobně i nadále zůstane.

Hodně štěstí v přicházející okurkové sezóně 2010.

Pivní glosa: Po volbách

Včerejší pivní dýchánek s přáteli se točil i o kolo povolební situace na našich lukách a hájích.
Osobně jsem komentoval zájem mých kolegů slovy:

Všichni jsme očekávali, že po volbách se dostaví jisté ochlazení. Ale že bude takhle studené léto, jsem opravdu nečekal!
Děkuji.

středa 2. června 2010

Volby 2010 – Billboardy

Agresivní politická reklama, která nás zasypala zejména z billboardů, byla místy už opravdu k nevydržení. Prázdná a tupá hesla, plivání do tváří soupeře, párečky, pivečko, bujaré melodie šedesátých let na náměstích. Političtí recykláti, dinosauři, defenestrace plus jiná nakopávací sdružení a dokonce i vulgární výrazy nejtvrdšího ražení. To všechno se na nás z těch velkých tabulí sypalo několik dlouhých měsíců. Věřte, že obličeje některých pánů z politiky bych raději už neviděl.

Nemůžeme se proto divit, že u několika jedinců se během předvolební kampaně objevilo něco, co bych si dovolil nazvat "Volební billboardovou slepotou".

Jakmile dneska vidím billboard s nějakou osobou (panákem) nebo jen s tučnými hesly prostě jej automaticky ignoruji. Skoro jako by tam ten billboard vůbec nebyl.

Reklamní agenti to tedy letos budou mít těžké. Vymyslet zajímavé a poutavé billboardy, na které se rád podívám (Myslím samozřejmě jen tu veřejně přístupnou) bude letos opravdu těžší než kdy jindy předtím. I za tohle může ta letošní předvolební kampaň. A to s výčtem ztrát teprve začínáme.


úterý 1. června 2010

Volby 2010

Už nějakou dobu se pokouším napsat něco na téma volby 2010. Vždycky to ale po pár řádcích skončí sprostými slovy, nadávkami, bušením hlavou o stůl, podivným pocitem v podbřišku nebo dokonce nutkavou potřebou odplivnout si. Věřte nebo ne, pro mě bylo několik minulých předvolebních měsíců opravdu frustrující.

Bytostně totiž nesnáším to tlachání politických mumií, kteří vládnou této zemi již víc jak dvacet let a vždy před volbami konečně vědí jak se to má dělat správně. Navíc jsou to ti samí, kteří již dvacet let ve jménu světlé budoucnosti našich dětí zaprodali, zničili a zadlužili nás i naši republiku. Udivuje mě jejich drzost stoupnout si před lidi a vyprávět jim o světlých zítřcích, sociálních jistotách a dělat při tom jako by nic. Jakoby tu oni těch 20let snad ani nebyli. Oháknuti v noblesních stejnokrojích, přijíždějí v limuzínách na shromáždění promlouvat k prostému lidu a přitom jim z kapsy u kalhot čouhá ještě mokré, více-miliónové, pěkně vyrovnané, daňové přiznáním za rok minulý. Jejich strany dluží miliony, ale zato samozřejmě oni nemůžou. Nemůžou ani za peněžní krizi, nemůžou za politickou krizi natož pak za morální úpadek (nejen) na politické scéně. Za všechno nesou zodpovědnost „ti druzí“.

I když toto období polopravd, názorových anomálií a populistických slibů končí, mě zůstává na jazyku hořká pachuť předvolebního házení bahnem. S podepřenou hlavou a úzkostným pohledem do budoucna sleduji výsledky voleb. Je tam i jeden můj hlásek. Snad se za nás naše děti stydět nebudou. Máme tu totiž další (de)generaci politiků, která apeluje na budoucnost našich dětí. Naivně doufám, že tentokrát budou opravdu tihle „panáci“ pracovat pro tu většinu lidí, ve které jsem i já. Naivně doufám, že se snad tentokrát něco změní. Naivně doufám ve změnu k lepšímu. Naivně doufám . . . ale dobrý pocit z toho zase nemám. Opět jsem si totiž u voleb nemohl vybrat, koho budu volit. Nikdo takový totiž nekandidoval.


pátek 9. dubna 2010

Léky z Pandořiny skřínky

Současný stav naší medicíny mě děsí. Na jedné straně dokážeme implantovat umělé srdce. Na straně druhé neumíme porazit obyčejnou rýmu. Tahle disproporce je pro mne jasným důkazem toho, že pokrok v oblasti poznávání člověka jde sice technologicky vpřed, ale tak nějak se stále zapomíná, že o našich „vnitřních vesmírech“ toho víme stále ještě málo.

Právě jsem dostal druhá antibiotika na cosi, co připomíná „zahnět nosohltanu“. Nikdo se nad tím nepozastavil. Když první nezaberou, prostě se musí vyzkoušet jiná. Většinou silnější. Takže co to asi tentokrát budu do sebe házet? Při čtení přívalového letáku mě začal stékat studený pot po obličeji. Zvláštní je, že „hororová“ sekce „možné kontraindikace“ je větší než u těch předchozích léků. To by mě zajímalo, co to semnou opravdu udělá!? Náhle se v mojí mysli vynořili obrázky z dětského seriálu „Byl jednou jeden život“.

Začínám si plně uvědomovat, že číst tenhle letáček asi nebude úplně to nejlepší. Není si třeba nic nalhávat. Velké množství odborným výrazům stejnak před námi laiky skryje to nejhorší. Navíc tenhle lék už tu nějakou dobu určitě je a vyzkoušeli ho jistě tisíce pacientů. Hlodavý červ ale nedá spát. Opravdu bylo testování prováděno u dostatečného počtu lidí? Opravdu byla pozorování těchto lidí tak podrobná? A co na to řekne Moje tělo? Navíc v tomhle stavu. Hromada otazníků mě ale s mým problémem nepomůže. S vírou v uzdravení, s pokorou k lékařství, ale s těžkou hlavou polykám první pilulku. Snad to tentokrát zabere.

. . . . .

Rádi podléháte klamné představě, že vám léky jen pomáhají? Zkuste si přečíst následující článek o léku s názvem Thalidomid (Contergan). Přehmat na který v té době doplatilo asi dvanáct tisíc novorozenců. Moje další pilulkové polknutí bude ještě těžší. : - )

PS: Tento článek žádným způsobem nenabádá nikoho k porušování nebo nedodržování rad od lékařů.

sobota 3. dubna 2010

Malování nejen pro děti

Malovat na počítači je v poslední době buď zábava pro malé děti, nebo zábava pro profesionály v grafických studiích. Prostě zábava pro stejný typ lidí. Mladí, hraví a kreativní.

Jenže současné programy pro malování se vůbec nevyrovnají tomu jak to vypadá když doopravdy vezmete štětec do ruky, poprvé zkusíte namíchat tempery a nebo poprvé malujete na plátno. Toho si sou někteří vývojáři asi vědomi a tak se připravuje i něco malinko složitějšího než jen klikání myší na políčka barevné palety. Máme tu totiž multidotekové displeje a tak si toho snad jednou budeme moci dovolit malinko více. Firma Microsoft už začala vyvýjet nové verze populárního malování. Pod prozatímním názvem „projekt Gustav“ se tak bude snad skrývat nástroj, který nás opět více přiblíží k realite.


Pokud však máte malé ratolesti, rozhodně jim dopřejte onen zážitek s reálnými barvami. Osobně jsem si nedávno vyzkoušel malování prsty, i práci s plátnem a tvrdím že tomu se žádný program nevyrovná.

pátek 2. dubna 2010

Apríl je za námi

I přesto že se dobrému vtipu rád zasměji, patřím bohužel k té části lidské populace, co apríl příliš v lásce nemá. Většina tak zvaně aprílových žertíků v českých internetových médiích většinou oplývá nebývalou stupiditou a naprosto postrádá jakýkoli náznak jedinečnosti. Několik málo povedených žertíků pak bohužel v záplavě nic neříkajících opruzenin zanikne jako jehly v kupce nakydaného hnoje. A kdo by se tím chtěl přehrabovat.

Letos mně navíc přišlo i hromada aprílových žertíků poštou. Ty bohužel probrat musím. A tak jsem onu pověstnou jednu jehlu z kupky přeci jen vyhrabal. Tohle video už viděl kde kdo, a proto nesmí chybět ani na tomto blogu.


Nakonec musím uznat, že i letošní apríl se dal ustál bez rapidního zhoršení mého chatrného duševního zdraví. A pro vás ostatní, co aprílové žertíky přímo milujete, mám jeden odkaz na Facebook. Tam totiž vznikla skupina kumulující tyhle aprílové žertíky v jediný sociální proud moderní aprílové zábavy.

čtvrtek 1. dubna 2010

Vítr přichází z Číny

Všechno pravděpodobně začalo internetovým útokem na servery společnosti Google. Označený viník úspěšných útoků? Čína! Že se v tom vezlo možná i pár lidí z vnitřku firmy je jen nepatrná komplikace celého problému. Nic to nemnění na tom, že Google bere tuto situaci jako poslední kapku do bublajícího guláše a koná příslušné kroky. Jak rozzuřený pštros tak trochu takticky uhne ze svých vcelku nestálých pozic a strčí hlavu do písku. Udělá to však se vší grácií a tak honosně že to vypadá jako velké gesto lidskosti. Koná tak totiž pod záštitou boje za svobodný internet. Co se zatím doopravdy skrývá, člověka zavede na kdejakou konspirativní myšlenku. Tím ale všechno jen začíná.

Nedávno se objevila na internetu další zpráva společnosti Symantec (MessageLabs Intelligence Report), která tvrdí, že v měsíci březnu většina cílených útoků přišla taktéž z půdy rudého asijského tygra. Cílenými útoky se myslí převážně ona hromada nebezpečných e-mailů zasílaných v malých objemech, jejichž cílem je získat přístup k citlivým firemním datům. Cíle byly údajně převážně lidé z managementu firem. Tedy ta skupina blbů, která by si ony soubory s příponou DOC a XLS prostě mohla bez váhání otevřít.

Nějak se mně tenhle vítr z čínských hor nelíbí. Skoro to vypadá jako by se čínští kluci za monitory rozhodly obsadit další výspu moderní civilizace. Možná právě tady a teď začíná konec svobodného internetu a my si toho ani nevšimly. Doufejme, že vítr z „Říše středu“ brzo přestane vát. Mohlo by totiž dojít i na slova klasika: „Kdo seje vítr, sklízí bouři“.

středa 31. března 2010

Hlavně zisk

Nějak tomu poslední dobou asi nerozumím. Je snad hrabivost základní vlastností všech českých skoro státních firem? Reaguji tak na fakt, že zástupci České pošty přišli s prohlášením, že jejich podnik zvýšil zisk za rok 2009 před zdaněním o 81 procent. Tahle firma nás loni oškubala údajně o 661 milionů korun (v roce předešlém o 365 milionů Kč).

Zdražení, rušení poboček a údajně těžké období pro firmu. Tak tyhle řeči loni kolovali nejen českými médii. Jak se dnes ukazuje, šlo o dobrou vábničku na peníze. Čím nám budou natírat hubu asi příště? Že by se konečně objevilo heslo ve stylu "Pošli pohled, zachráníš českou poštu!"?

úterý 23. března 2010

Válka hlasitostí

Nejsem nějaký superznalec muziky, ale dobrou muziku si vždy rád poslechnu. Před nedávnem mě jeden ze známých zapůjčil nějaká CD s jazzovou hudbou. Musím uznat, že zněli naprosto super. Měl jsem pocit jako bych stál těsně před Jazzovou kapelou a plnými doušky nasával ten skvělý zvuk. Mohl jsem v mysli filtrovat každý z použitých nástrojů a jedinečně si jej vychutnat. I když jazz není mojí stoprocentní krevní skupinou CDčka jsem samozřejmě známému pochválil.

Při následném poslechu mojí oblíbené rockové hudby jsem se pak v následujících dnech několikrát přichytl při tom, že podobného zaměření na konkrétní nástroj nejsem v téhle muzice schopen. Jak to, že u těch jazzových skladeb to možné bylo? Mávnul jsem nad tím rukou a postupně jsem si opět zvyknul na poněkud „plochou“ muziku, jenž doma vlastním.

K celému problému jsem se naprosto náhodou vrátil tento týden. Může za to zajímavá článek „Zákulisí: Jak jsme digitalizovali LP desky, ...“ ze serveru Technet.cz . Na konci článku se autor tak trochu poklepal po ramenou a konstatoval, že jejich výsledky nahrávání jsou mnohem lepší než výsledky profesionálů. Tento samo-chvalitebný odstavec u mě vyvolal pouze usměv na tváři.

Čelist mě ale spadla hned u následujícího, posledního odstavce. Ten se totiž zabývá otázkou „Proč často znějí nové nahrávky hůře než staré?“. Zde jsem se poprvé dočetl o "Loudness War" tedy Válce hlasitostí. Informace o tom jak gradování hlasitosti nahrávek ničí dynamičnost nahrávky mně vyloženě zaskočila. Neodolal jsem a pustil jsem se do uváděného odkazu na článek Road To Hell. Článek je sice psaný česky, ale evidentně zaměřen na trochu znalejší čtenáře než jsem byl já. Jeho přelouskání mně opravdu zabralo hodně času. Nicméně musím uznat, že ještě teď jsem trochu v šoku z toho jak současný "business" okolo CD ničí muzikální vnímání nás obyčejných posluchačů.

Konečně jsem tedy pochopil, proč ona jazzová muzika na cd mého kamaráda zněla lépe než ta moje roková muzika. Problém tedy není v muzice, v médiu (CD/vinil) ale v rukách jistého prznitele který stojí mezi zdrojem zvuku a CDčkem.



pondělí 22. března 2010

Robot jako člověk nebo člověk jako robot?

Minulý týden jsem hned několikrát volal na „hotline“ do několika firem. Rozhodl jsem se totiž dořešit pár starých restů.

Musím se přiznat, že zejména v poslední době raději využiji zavolání na telefon než bych psal email na podporu. Zvykl jsem si totiž na to, že (většinou) požadovanou radu/odpověď získám téměř obratem a nemusím tak čekat až mě za několik dní přijde reakce od kohosi z centrály. Prostě je to rychlejší, osobnější a někdy i zábavnější.

V poslední době jsem si ale začal všímat i dalších věcí. Pokud porovnáte styl mluvy a intonaci operátorů s hlasem robota, přes kterého se musíte předtím prokousat, nedá se přehlédnout jistá shoda parametrů. Začátek zcela monotónní. Podivná slovní spojení. Nečekané reakce na vaše dotazy. Lidé se prostě naučili mluvit podobně jako roboti. Úsměv u měn často vyvolávají ty jejich naučené fráze a postupy. Naposledy jsem se zasmál nad větou „mohu vám ještě s něčím pomoci“ kterou použil jeden z operátorů i když mě předtím s ničím nepomohl. Prostě chovají se, mluví a dělají podivné věci podobně jako roboti. Co se tedy s těmi lidmi na druhé straně telefonu děje? Možná jsem právě neprošel Turingovým testem umělé inteligence. A nebo se nás snaží na ty roboty tak trochu připravit.

Na závěr ještě dvě rady ohledně volání s živými pracovníky telefonických horkých linek.

Uvědomte si, že člověk sedící na druhé straně telefonu pravděpodobně za váš problém nemůže. Sedí tam pro to, aby vám zkusil z daného problému pomoci. Je tedy zbytečné si na něm vylívat svoji zlost.

Z vlastní zkušenosti musím potvrdit, že úsměv na vaší tváři je na druhé straně slyšet.

Dost bylo pozitivního přístupu k věci … jdu volat na HotLine provozovatele internetu, proč to zase nejede!?

čtvrtek 18. března 2010

Honíte staré zajíce?

Opět jsem se dostal do stavu, že několik dní jsem se naplno věnoval jen své práci. Internet, televize a jiná media tedy pro mě na několik dní přestala existovat. ANO! Dá se bez toho žít. Jenže když tenhle pracovní maratón skončí, je třeba se vrátit ke svému „vegetativnímu módu“. Následný návrat do běžné reality tak ve mně téměř vždy vyvolá následující morální dilema.

Co dělat s těmi desítky zpráv které jste nestihly přečíst? Neuteče vám něco, když to prostě hodíte za hlavu? Je vhodné reagovat na články vydané někdy před cca 14 dni? Mám dotahovat rozepsané články, když už ono téma není aktuální?

Původně se snažil všechno dohnat. Poctivě jsem procházel staré články. Poctivě jsem dotahoval rozdělané články. Poctivě jsem reagoval v diskuzích na cizích serverech. Pozitivní efekt tohoto všeho byl v jakémsi vnitřním uspokojení. Pocitu, že jsem všechno dohnal. Jenže vydaná energie na dohnání například 14ti denního výpadku je opravdu obrovská.

Stárnu a tak se snažím více se svojí energií šetřit. Pokouším se tedy o nový přístup k danému problému. Snažím se přijmout fakt že „Pokud mě něco uteklo, už to asi nedoženu“. Nebo spíš že „Není třeba utíkat za všemi těmi zajíci“. Jde to ale ztuha.

A jak jste na tom vy?

sobota 6. března 2010

ImBecyL na blog.cz

Konečně jsem objevil smysluplné využití blogu Im.Becy.L - Hate. Blog který původně měl upozorňovat na pirátské blogy a sloužit k možným „nenávistným“ výlevům nad současným stavem českého internetu, našel nový směr. Rozhodl jsem se ho vést jako jakousi podporu pro začínající blogery (a nejen je). Měli by se tam postupně objevovat rady jak blogovat, nápady na originální články, či informace o zajímavých českých blozích. Snad mě současné nadšení nějakou dobu vydrží.

Pokud máte jakékoli dotazy na toto téma, rozhodně se nebojte mě kontaktovat.

pondělí 1. března 2010

Stávka

Nemám rád stávky. Většinou mně to omezí, přinese nějaké nepříjemnosti nebo dokonce mě to připraví o nějakou tu korunu. Navíc mě tato metoda protestu hodně připomíná způsoby totalitního nátlaku. Celou situaci rád přirovnávám ke stavu, kdy hlídači hrozí vykradením pokladny, aby jim víc zaplatili za její hlídání. Nezdá se vám tenhle pohled nějak pokřivený?

Osobně si nemůžu dovolit stávkovat. Práci za mě nikdo totiž neudělá, a pokud není hotova v termínu, prostě za ni nedostanu zaplaceno. Z toho vyplívá i můj pohled na stávkující. Takže i když třeba stávkují za dobrou věc, u mě čekat žádné sympatie nemůžou. Navíc každá stávka stojí peníze. Většinou i naše peníze. Takže ať si stávkující uvědomí, že vydírají i pomocí mých peněz. Mám právo být na ně naštvaný.

Na druhou stranu chápu, že v jistých věcech není možné nechat sebou vymetat záchody a tvářit se že se nic neděje. Ale asi těžko sáhnete po pistoli a půjdete si říct o přidání. To přeci normální a slušní lidé nedělají nebo snad žiji už v jiné době?

neděle 28. února 2010

SSD

Stále ještě váháte, zda zakoupit do nového PC SSD disk? Pak by vám mohlo ve vašem rozhodování pomoci následující video.


Po shlédnutí tohoto sugestivního videa mě na chvilku zalil blažený pocit a touha ihned si nějaké to SSD pořídit. ALE! Bude to tak fungovat i s diskem, který si pořídíte? Ve videu prezentovaný disk má totiž údajně rychlosti sekvenčního čtení až 335 MB/s a u zápisu lze očekávat rychlosti 215 MB/s. To je více než dvojnásobná cena u dnes pro smrtelníky dostupném zboží. Osobně bych byl ochoten obětovat něco kolem 4000kč za disk o velikosti 64-120G. Na systém by těch 64G klidně stačilo a pokud by to zrychlení bylo opravdu tak markantní (zejména při práci s obrázky) budu do toho ihned investovat čas i peníze. Ale bude to tak i po vypláznutí oněch 4000kč? Nejsou ty rychlosti na papíře jen tak nějaká blamáž? Jsem v očekávání na další videa podobného ražení.

sobota 27. února 2010

Jdu BUZZerovat své přátele

BUZZ neboli Hlášky je další služba kterou nedávno uvedl velký bratr Google. Nejde rozhodně o nic super převratného. Je to v podstatě trochu jiný Twitter. Nicméně Google by s tím rád získal část amputovaných pozic v sociálním internetu. Budiž mu to přáno.

Sociální sítě jsou dnes v oblibě a proto i já „internetový štoura“ jsem se již v minulosti rozhodl tyto vody internetu prozkoumat. Bohužel tahle sféra internetu mně moc neoslovila. Možná také proto, že pro mě je ještě stále lepší zajít s přáteli na pivo, než si posílat twitnutí po síti. Flintu do žita však neházím. Třeba mně ještě něco chytne. A co když to bude třeba GOOGLE BUZZ.

pátek 26. února 2010

Reklama na párty

Dovolte mně zde propagovat jedno krátké amatérské video, které bylo natočeno jako reklama na párty. Nápad skvělí, provedení na amatéry vynikající a odvaha slovenských surfařů nekonečná. Bohužel se téhle párty vzhledem k umístění nezúčastním, ale na dálku posílám alespoň palec nahoru.

OLED možná nebude

Na světě je hromada skvělých a dokonalých technologií, které jednou budou všudypřítomné a bez kterých se rozhodně neobejdete. Takovou může být i technologický nástupce LCD panelů OLED. Osobně bych si na něj i vsadil. Jenže v reálném světe slovo „jednou“ v mnoha případech znamená nikdy.

Společnost SONY totiž prozatím nemá na současném trhu s OLEDem úspěch. Že by OLED předběhla svou dobu? Možná. Každopádně SONY pravděpodobně začíná mít OLEDu plné zuby. Na dobu kdy OLED vtrhne k vám domů, si prostě ještě počkáme.

Článek vznikl jako reakce na článek „OLED se jen tak nedočkáte, Sony se nedaří
Další zdroje: HDTVblog.cz

čtvrtek 25. února 2010

Konec nadějí

Ráno vstanu, nasnídám se, projdu ranní hygienou a hurá do práce. Jako duch se pokusím v práci předvést nějaký výkon odpovídající mému platu a pak už honem domů k televizi. Zimní olympiáda je jen jednou za 4 roky a proto se jí snažím nadýchat každým koutkem mého televizoru. Ostatní jde bohužel ale stranou.

Vzhledem k časovému posunu je tahle olympiáda opravdu náročná. Vždyť kdo by se chtěl dívat na Sáblíkovou jen ze záznamu. A tak se olympijské kruhy objevili i v mojí tváři.

Bohužel tahle olympiáda nejsou jen skvělá překvapení v podobě tří medailí z rychlobruslení. Velká naděje naší výpravy, hokejisté, zase zklamala. Ano, i to je překvapení. Očekával bych alespoň medaili. Jenže náš tým po porážce od Rusů tak nějak ztratil na sebejistotě. Teď už se s tím nedá nic dělat. Jenže to kde byla chyba by již dneska mněl někde někdo rozebírat a vyvodit z toho nějaké důsledky. Na medaili jsme mněli.

Rád bych tady okomentoval ještě jednu hlášku mých kolegů, kamarádů či známých. Vždyť je to jen hra. Dovoluji si připomenout, že tady nejde jen o hru, tady jde o to, že tohle jsou profesionálové. Tady začíná jít o peníze. Na to, aby byli nejlepší ve svém oboru, se jim platí milionové honoráře. Možná ty investice do hráčů ledního hokeje nejsou zas až tak vhodné. Vždyť našemu státu nedělají ani dobrou reklamu.

Jak vidíte moje zklamání z vyhoření našeho hokejového týmu je nekonečné. Nejlépe bych viděl nějakou tu hlavu na kůlu. Prostě tyhle olympijské hry jsou fakt náročné.

úterý 16. února 2010

Tichá minuta textu

... Byl krásný sluneční den a od souseda voněla čerstvě posekaná tráva. Seděl jsem na zahradě a tupě hleděl do kukuřičného pole začínajícího hned za naším plotem. Najednou jako by ustal veškerý hluk. Moje oči i mysl se soustředili na pohyb čehosi žluto-oranžového ve vzduchu. Vypadalo to jako ta stará žlutá jízdenka na řetízkový kolotoč. Poletovala, jako by ji vánek popichoval a pohrával si s ní. Chvilku nemotorně padala a pak zase stoupala až nad vrcholky kukuřičných klasů. S nabranou výškou, tenhle vyžloutlí papírek, hravě překonal náš plot. Jak se přibližoval, pomalu začínali být vidět tmavě lemované okraje a podivná světlá skvrna na zadní straně. Náhle však přišel silný poryv větru, který jak úderem kladiva srazil lístek k zemi. Měl jsem to už jen pár kroků, když mně nohy najednou přestali poslouchat. Lístek se pokoušel sám vyhrabat ze spleti zelených mříží zpět na sluce. Nyní jsem už dobře viděl, že to není lístek. Z trávy totiž pomalu vystrkoval svá tykadla krásný žluťásek.

... Minulý týden oficiálně vyhynul žluťásek barvoměrný ...

Ochrana platební karty s čipem prolomena

Platební karty jsou pro mnohé z nás denním pomocníkem při nakupování. Nosit hotovost se stalo nepohodlné. Platební karty tak v některých případech a v některých státech světa plně nahrazují vaši starou koženou peněženku. A jak je to s jejich bezpečností?

Původní magnetický proužek se dal poměrně lehce okopírovat a zfalšovat. Našlo se několik případů i u nás doma. A tak nastoupila druhá generace. Karty s čipem. Kombinace ochrany dat, online komunikace a ověření pomocí PIN měla být téměř nejdokonalejší bezpečnostním systémem.

Bohužel odedneška je zase všechno jinak. Tým odborníků z University of Cambridge objevil bezpečnostní díru v zabezpečení platebních karet s čipem a terminálů. Případná ukradená karta tedy může jednoduše posloužit i pro platbu u obchodníka bez znalosti PINu. Prostě si nějaký vymyslíte a zařízení vám ho posvětí jako platný PIN.

Aby to fungovalo i v praxi, tým z University of Cambridge vyvinul experimentální zařízení, které se, zjednodušeně řečeno, napojí mezi terminál a ukradenou platební kartu a pomůže vám vybrat z cizí karty. Jak to pak vypadá v praxi je již vidět na následujícím videu od BBC.

Pokud se vám zdá zařízení složité, velké, a příšerně složité, máte pravdu. Pokud se toho ale chytnou chytré hlavičky z podsvětí, nebude trvat asi moc dlouho a zařízení bude možné strčit třeba do kapsy u bundy a speciální karta bude mít bezdrátový komunikační čip. A pak už nebude žádný problém platit i v oblíbeném baru s PINem 0000 a vaší kartou.

ZDROJ:
[1] Actinet.cz
[2] BBC.co.uk

pondělí 15. února 2010

Zemřel Dick Francis

Ve věku 89let zemřel jeden z mých oblíbených autorů detektivek Dick Francis. Přesto, že jsem už z období detektivek před nějakou dobou vyrostl, na některé jeho knihy rád vzpomínám. Mimochodem, jako mládě knihou skoro nepolíbené, jsem ho zahlédl i osobně a to na Velké Pardubické (cca 15 let zpátky). Tehdy ještě vedle paní senátorky Jaroslavy Moserové, která jeho knihy překládala do našeho rodného jazyka.


Odpočívej v pokoji Dicku a děkuji.


Abstinenční dovolená

Z ničeho nic se u nás doma na stole objevili informace o „last minute“ zájezdech po českých horách a vrcholcích. Osobně jsem to bral jako provokaci. Vyrazit na výlety těsně před začátkem olympijských her, jsem bral jako jasné narušení harmonických kruhů nás mužů se sportovním duchem. Nicméně pro klid rodinného krbu je nutné přinášet oběti. A tak jsme s přítelkyní vyrazili. Obtěžkáni lyžařským vybavením, dobrou náladou a notebookem jsem byl odhodlán udělat si báječnou dovolenou na našich českých sjezdovkách a za naším českým horským vzduchem.

Kříšení z mrákot následovalo ihned po příjezdu do hotelu. Ubytování za průměrnou cenu nijak neoslnilo, zato však nefunkční televize, nedostupný internet a dokonce i nepřítomnost rádia byla pro mě děsivým zjištěním. Co k tomu dodat. Vidina následujícího týdne jen s přítelkyní, těsnou lyžařskou obuví, hůlkami ARTIS a všude přítomným jasně bílým sněhem ve mně začala probouzet temnou stránku síly. Pracovně jsem nazval tuto dovolenou symbolickým názvem „Bílí pátek třináctého aneb masakr na abstinenční dovolené“. Abstinence tedy nikoli alkoholová, ale informační.

Několika vtipných příhod, na společných záchodech u vleku, v rozbité sprše nebo na vrzající manželské posteli vás ušetřím. Hlavně že jsem to nakonec přežil ve zdraví a stihnul zahájení olympiády. Co si ale neodpustím je malé srovnání lyžařských podmínek v Čechách s loňským lyžováním v Alpách.

Lyžování v Čechách
5 minut dolů ... 30 minut fronta ... 10minut strachu na vleku typu krumpáč.

Lyžování v zahraničí
30 minut dolů ... 5 minuty čekání na sedačku ... 10 minut pohodlného sezení na vyhřáté sedačkové lanovce s krytem proti větru.

Jak vidíte čas strávený na vleku/sedačce je u nás srovnatelný s časem v zahraničí. Toho si všimli i někteří místní provozovatelé vleků a pod vidinou rychlého návratu investic se rozhodly sedřít ze zákazníků kůži. Jejich utkvělá představa srovnatelné ceny permanentky u nás a v zahraničí mně šokovala. Touto cestou jim vzkazuji, že příští rok zase radši pojedu do zahraničí.

Sjezdovému lyžování, sněhu a hůlkám ARTIS ... zdar.

čtvrtek 4. února 2010

Den nezávislosti bez happyendu

Následující krátké video mě připomnělo jeden z mých oblíbených filmů Den nezávislosti. Jen ten happyend tu nějak chybí. Na druhou stranu videu nechybí akce, ani pokus o autentičnost, kterou navodí skvěle zvládnuté prolnutí reality s fikcí. Samozřejmostí je velmi dobře skloubený hudební doprovod s dějem. Prostě a jednoduše, další fantastická scifi podívaná. Autorům patří moje díky a poklona až k zemi za téměř dokonale odvedenou práci.

Letenky na letadlo podle váhy

Moderní doba nás opět dohání (k šílenství) a tlak ekonomické krize nás nutí opět přehodnotit pohled na stanovení jízdného všeho druhu. Co takhle například platit letenky podle toho, kolik vážíte!? Fantastický nápad, co říkáte?

Před nastoupením do letadla projdete lékařskou, rentgenovou a protipožární kontrolou. To pro případ nákazy, přepravy výbušnin nebo kontroly možného samovznícení. Za vaše peníze rádi zkontrolujeme i další věci. Následně bude nutné zjistit vaši váhu. Podle toho bude vypočtena přepravní cena, kterou je nutné zaplatit, aby vás letadlo převezlo z jednoho místa na jiné. Skoro jako u převozu dobytka. V klimatizovaných letadlech pak ještě přibude měření výšky a tělesné teploty aby se vypočetli náklady na uchlazení (případně ohřívání) vašeho těla na běžnou letadlovou teplotu vhodnou pro cestování. Hold ani klima nejede zdarma.

A co jít ještě dál v globálnějším měřítku. Měření obsahu vašich plic by mohlo přispět k určení průměrně spotřeby kyslíku a určení daně za jeho spotřebu. Nebo že by státy mohli kšeftovat z emisemi kysličníku uhličitého v přepočtu na obyvatelstvo? Proč, ne! Věřím, že nakonec se nám podaří zpoplatnit třeba i řev u kojenců.

Na druhou stranu buďme soudní. Lidé, kteří se nevejdou na jedno běžné sedadlo v turistické třídě, by se do prostoru pro pasažéry letadla snad ani neměl dostat. Jaké to letadlo bude pak mít asi stabilitu, když takovýto manželský pár bude sedět o pravého křídla.

Text vznikl jako reakce na článek „Lidé chtějí, aby obézní platili v letadlech víc

PS: Tento blog nemá žádné předsudky proti lidem postižených jakoukoli nemocí způsobující nadváhu, podváhu nebo jinou poruchu hmotnosti člověka.


PS2: Výše uvedený text je sarkastickou narážkou na odkazovaný text a nikterak nesouvisí z bezpečností letadel a leteckého provozu na naší zeměkouli. Velký bratr to určitě pochopí.

středa 3. února 2010

Wifi sedátka v Pardubicích

Zajímavý nápad našich radní ve spojení s Dopravním podnikem města Pardubice by mohl do našeho města přinést široce přístupný internet pro každého. Jejich plán zřídit na zastávkách MHD wifi přístupové body zní celkem slibně.

ALE!

Ale začínám se děsit jak si lidé z DPMP onu skvělou službu představují. Na zpravodajském serveru České Noviny mně mě zaujala následující citace pana Pelikána.

"Přístup bude časově omezený, držitelé Pardubické karty budou mít výhodnější podmínky. Kdokoliv, kdo bude na zastávce, může se posadit na lavičku, zapnout notebook nebo mobil a připojit se. Myslím, že se novinka ujme," řekl Pelikán.

Je vidět že tahle služba tedy nebude pravděpodobně pro všechny stejná. Co znamená časově omezený přístup? 5,10,15 minut? A uživatelé Pardubické karty se budou někde přihlašovat nebo snad dokonce registrovat svá zařízení? Nebo jak chtějí zjistit, zda připojený uživatel má, nebo nemá Pardubickou kartu? Mimochodem nikde se nemluví o tom, zda to bude zdarma nebo za nějaký ten mrzký peníz!? Zda budou nějaká omezení v přístupu na internet, nebo zda bude provozováno nějaké filtrování obsahu?
Prostě mám v tomhle ohledu asi mnoho otázek. Bohužel prozatím na ně nenacházím dostatek odpovědí. Zabrouzdal jsem samozřejmě i na stránky serveru Dopravního podniku města Pardubic a hledal tam nějakou oficiální zprávu, nástin koncepce nebo podrobnosti řešení. Bohužel bezvýsledně (jako obvykle).

Úsměv ve mně vyvolala také ona skvělá vidina práce s notebookem. Nějak si pořád nedokážu představit, jak si klidně sednu vedle bezdomovců na zastávce Náměstí Republiky (u divadla), rozdělám si notebook a klidně si přečtu internetové servery, protože další autobus mě jede až za 30 minut. Už jen ta vidina klidně se posadit, bývá uprostřed dne trochu větší scifi než se může na první pohled zdát. Ne že by nebyl čas. Spíš jde o to, že lavičky jsou ve většině případů plně využívány našimi staršími spoluobčany, unavenou mládeží nebo již zmiňovanými sociálními příživníky. Ale možná to budou nakonec oni, kdo budou moc bez zábran využívat wifi sítě MHD.

Abych ale jen nekydal smradlavý hnůj. Osobně se mně tahle myšlenka celkem líbí. Pokud bude přístup zdarma, bude mít použitelný parametry, nepříliš omezení a jednoduchý přístup, rozhodně se najde nějaké to procento lidí, co tuto službu využijí. Velký ohlas bude mít určitě u uživatelů chytrých mobilů. Tak se nechme překvapit. Snad příjemně.

Mimochodem osobně by mně mnohem víc potěšila veřejná wifi síť třeba na zámku, na Kunětické hoře nebo v našich městských lesoparcích. Tam třeba bude příště.

Videa podle her – Podruhé

V dnešní porci inspirace přináším druhé krátké video, které vzniklo také pravděpodobně jako amatérský nápad na motivy úspěšného titulu z herního průmyslu. Tentokrát jde o video s názvem „What's in the Box?“. Skvěle provedená práce tentokrát na principu prolínání reality se scifi podkladem ze hry. Je na co se dívat a možná některé z vás k nějaké tvorbě i inspiruje.

Zpomalovací prahy ničí auta.

Znáte báječné a skvělé zpomalovací retardéry, které zachraňují životy, když zpomalují vaše automobily? Já bohužel ano. Ale není všechno zlato, co se na retardéru třpytí. Zpomalovací prahy totiž ničí auta. Kdo by to řekl!? Navíc zpomalují sanitky, hasiče a nedej bože i naše policisty (převážně asi ty jenž jezdí auty). Normálnímu člověku je jasné, že pokud musí každý den jezdit přes zpomalovací práh, asi si tím trochu dřív opotřebuje tlumiče. Přejezd po retardéru také občas způsobuje hluk. Tak co třeba kdyby do budoucna museli města stavět protihlukové stěny v místě, kde retardér stojí. A to ještě přejezd přes retardér zvyšuje spotřebu vašeho automobilu, takže lidé bydlící za retardéry jistě budou v budoucnu požadovat od města příspěvky na benzín.

Možná se nám v autě zanedlouho objeví „retardéroměry“, které budou přejezdy přes retardéry počítat. Na základě těchto skvělých mašinek pak budeme požadovat od měst náhradu škod s tím způsobených. A já už asi tuším kdo půjde do výběrového řízení s touto novou metodou měřených úseků v obci.

Takže! Města připravte se! Jednou za pocit bezpečí krutě zaplatíte. Jsem zvědav, kdy tohle přijde na přetřes v hlavním vysílacím čase naší televizní čtyřky.

Reakce na článek: Zpomalovací prahy ničí auta, spočítala pojišťovna

úterý 2. února 2010

Videa podle her - Poprvé

Na filmy podle her jsme si už zvykli. Bohužel ve většině případů jde spíš o propadáky. Ale existují i menší projekty, které stojí za to propagovat. Malá amatérská videa vzniklá podle her jsou jasným důkazem, že filmařských nadějí je mezi námi celkem dost. Budiž následující video Escape From City 17 - Part One, jako pocta jednomu ze starších kousků (únor 2009) z této sorty videí.

POZOR následující video obsahuje prvky násilí.


Je samozřejmě možné rozvíjet diskuzi, zda jde přímo o amatérské video nebo o výtvor poloprofesionálů či dokonce profesionálů. Ale jinak musíte uznat, že jde jednoznačně o prvotřídní inspiraci pro tvůrce krátkých videí.

Testování podle Google

Po přečtení článku na serveru Computerworld.cz  jsem nabyl dojmu, že firma Google, bude pravděpodobně jedna z prvních, která se pokusí nedělat z nás uživatelů úplné kašpárky, navíc pracující dobrovolně, s nadšením a zdarma. Firma totiž nabízí testerům za odhalení chyby finanční odměny. Za kritickou chybu byste tak mohli teoreticky obdržet 500 – 1377 dolarů. No řekněte, nezní to skvěle? Je jasné, že si to Google může dovolit, protože my obyčejní klikači jsme to již celkem dostatečně otestovali.

Nabídka však na první poslech zní férově. Rozhodně lépe než například od Microsoftu, který vám dá SW v Beta verzi zadarmo na pár měsíců a vy mu ho zato řádně otestujete.

Třeba se blízká na lepší časy testerů amatérů.

iPad - Klony útočí

Tahle věcička (iPad) nedá spát nejednomu internetovému brouzdálistovi. Přesto, že profíci tvrdí,že iPad se vlastně moc nepovedl. Přesto, že je to údajně trochu víc mimo, než by se od Apple čekalo. A přesto, že cena neodpovídá tomu co Apple nabídnul, už má tahle iPodložka hned několik různých následovníků. Jedním z nich by mohl být i prototyp ExoPC Slate s Windows 7.

Výrobcem by měla být jakási Kanadská firma, ale nic víc se mě o nich nepovedlo vystopovat. Jinak je to pro mě zcela neznámá firma. Přesto se na svých stránkách ale chlubí, že by se ExoPC Slate mohl na trhu objevit už březnu 2010.



A co že bude tahle věcička vlastně zač?

Intel Atom N270 - 1.6 GHz
2G DDR2 667MHz
32G SSD
Wifi 802.11 b/g
Bluetooth
Lan 10/100
3 x USB
Webcamera 1.3 Megapixels
Obrazovka 8,9“ (1024 x 600)
Rozměry 250 x 168 x 21 mm
Hmotnost 795 grammes
Výdrž cca 4h
Předpokládaná cena 599$

Jo, to se mně líbí víc jak iPad. A navíc za stejnou cenu.

Zdroje:
[1] exopc.com [2] i4u.com [3] gizmodo.com [4] cdrhard.cz

pondělí 1. února 2010

Peugeot

Co k tomu dodat. Nepatřím sice mezi fanoušky téhle značky, ale musím uznat, že značka Peugeot se v posledních letech hodně vylepšila. Především tedy díky skvěle provedenému designu svých výrobku a mnohem lepší propagaci toho co dělá. K propagaci značky patří i následující krátké video. Berte ho však jako skvělou podívanou a ukázku prvotřídní práce animátorů.

Pořádný křeslo

Následující kus nábytku považuji za naprosto dokonalý nápad. Skvělý futuristický design. Odrazuje snad jen ta cena a pomyšlení kam ho ve svém malém bytu asi šoupnu. Pokud ale nevíte co do svého poloprázdného bytu svobodného IT šílence pořídit a máte navíc i 35000 dolarů rozhodně neváhejte.


Mimochodem osobně jsem zastánce myšlenky, že ještě dřív než koupíte domů nový počítač, zhodnoťte stav vaší židle. Pokud pracujete s počítači více jak 5h denně rozhodně doporučuji do pohodlí (a zdravého přizpůsobení) vaší židle investovat co nejvíce peněz.

Další video:
CES 2009: Emperor Work Station
CES 2009: NovelQuest Emperor workstation

Zdroj:
DDWORD
NovelQuest

neděle 31. ledna 2010

Rekapitulace dění - Leden 2010

Jak jste si již někteří mohli povšimnout v Lednu 2010 se toho na tomto blogu odehrálo celkem dost.

Pomalu umrtvuji provoz na svých dalších blozích a většinu sil jsem přesměroval na tento blog. Z toho vyplívá i celkem úspěšné číslo 21, představující počet napsaných textů pro blog Im.Becy.L. Blog se vrhnul do své nové éry také díky svému inovovanému designu. Ten sice ještě stále není dokončen, ale změna je myslím už teď vidět.

S tím souvisí i nové „seznamy oblíbených“ . Dovolte mně představit tři nové stránky obsahující odkazy na mé oblíbené filmy, blogy a software.

Oblíbené filmy
Oblíbený software
Oblíbené blogy

Seznamy jsou samozřejmě teprve v začátcích a budou postupně doplňovány. Doufám, že mě síly vydrží a tahle tak zvaně „věčná úprava“ neskončí hned příští měsíc.

Navíc jsem pro vás (ale bohužel už i také pro sebe) připravil integrované vyhledávání. Je realizované pomocí serveru Google, ale výsledek je opět generován do stránek tohoto blogu. Bohužel daní za to je integrovaná reklama. Jediná nepřímá reklama, kterou na tomto blogu najdete. A nato jsem vlastně pyšný skoro nejvíc. Tedy na fakt, že tenhle blog je skoro bez reklamy.

Děkuji všem stávajícím i novým návštěvníkům za jejich pozornost a s přáním pěkného zimního Února se těším nashledanou nad tímto blogem.

S pozdravem
Im.BeCy.L


PS: Za jakékoli konstruktivní připomínky k designu, obsahu nebo mé osobě budu samozřejmě rád.

Zábavná chemie

Učíte se na zkoušky nebo písemku z chemie? Zajímáte se o chemii? Nebo jen marně vzpomínáte, z let dávno minulých, o čem ta chemie vlastně byla? Pak mám pro vás následující zajímavé video. Tvůrci se jistě drželi hesla J. A. Komenského škola hrou.

Co je vlastně iPad?

V internetových řekách ještě stále klokotá horká polévka jménem iPad. Zatímco standardní uživatelé zvyklí na produkci zakouslého jablka jásají, zasvěcenci informačních dálnic už tak nadšení nejsou. Nejen že se internetová osada nemůže domluvit kam nový výrobek zařadit, ale ani nejsou schopni se domluvit co vlastně nový iPad je.

Dovolím si jim, i vám ostatním poradit:
  • Nejde o počítač
  • Není to telefon
Je to tedy poměrně úzce specializované zařízení na konzumaci internetu. Jakýsi gadget pro rychlou informaci ve vašem zawifinovaném obýváku. Také to je zvětšený iPhone, ale bez možnosti telefonovat. A myslím že tomuto produktu sluší i přirovnání k atraktivní, zásadně vylepšené čtečce knih s aktivním displejem.

Pokud si chcete udělat svůj vlastní názor na to co je iPad, doporučuji shlédnout i video ze serveru Živě.cz.

Mimochodem následující článek serveru ComputerWorld.cz moc pěkně rozebírá jak hodně výnosný obchod s nálepkou iPad pro Apple bude.

pátek 29. ledna 2010

Apple iPad

Bouře okolo něčeho co připomíná barevnou čtečku knih, nebo spíš foto rámeček s možností číst knížky a hrát hry je obdivuhodná. Když HP představila svůj tablet „HP Slate“ což je vlastně podobný výrobek, ohlas byl spíše vlažný. Pánové od nakousnutého jablka však opět dokázali, že jsou skvělí kouzelníci, a čáry s davovou psychózou dokonale zvládají.

A teď několik slov k produktu iPad
Jsem přesvědčen, že tohle zařízení je vlastně ještě placatější NetBook s dotykovou obrazovkou. Ve své podstatě je iPad něco o co tu je již delší dobu zájem, mezi běžnými uživateli, ale nikdo to prozatím nenabízel. Prostě od Apple skvělá volba. Zařízení má primárně sloužit ke konzumaci internetového obsahu, jednoduchou obsluhu emailu, rychlou práci s fotografiemi, jako čtečka knih, menší hrací konzole, osobní video přehrávač a pro správu jednoduchých aplikací jako jsou kalendáře, poznámky úkoly a podobně. Jednoduše řečeno prostě na to, co dnes dělá zhruba 90 procent uživatelů, kteří si kupují netbooky. Proto i zvolená ona cenová politika, která zhruba odpovídá téhle cílové skupině zákazníků.

Já si ještě netbook nekoupil. Ale nějakou dobu vážně uvažuji, že bych ho do domácnosti pořídil. Zejména proto, abych se vyhnul neustálému souboji o čas nad klávesnicí pracovního notebooku. Proto také zvažuji i nákup podobných zařízení. A iPad tím pádem také připadá v úvahu. Je přesně to co potřebuje moje přítelkyně večer k televizi, aby u „růžovky“ očkem prohlídla, co jí píšou kamarádky na email a přečetla si zprávy z jejího oblíbeného dámského magazínu.

Zařízení má však z mého pohledu i hromadu nedostatků. Rozebrat je zde nebudu. Tomu se věnuje hromada webů (třeba zde). Ale přiznejme si na rovinu! Už jste viděli nějaký produkt, který při kolibří váze, výdrži slona a upatlané obrazovce by byl dokonalí. Já ne. Za ty peníze (kolem 10tisíc) přeci vždy vybíráme mezi kompromisy. Takže uvidíme, jaká bude cena na našem trhu, kdy a s jakými konkurenty se tenhle iPad u nás ukáže, případně jak si povede iPad v prvních uživatelských recenzích. A držím palce konkurentům jako je HP aby dotáhla své oprášené koncepty dokonce.

úterý 26. ledna 2010

Jak najít zubaře

Stěhování do jiného města je hotovým martyriem. Se změnou trvalé adresy totiž nesouvisí jen změna dokladů (V Pardubicích hotový pochod Praha - Prčice), ale i například změny většiny lékařů. Nedávno se stěhoval jeden z mých známých a asi největším problémem bylo sehnat zubaře. Pětinásobné odmítnutí ho natolik uvedlo do deprese, že jsme to museli spolu rozcházet v restauračním zařízení až do druhého dne.

Je vidět že tenhle problém zaregistrovala i Česká stomatologická komora a vyšla zubařům (a tím i pacientům) vstříc. Na svých stránkách zveřejnila „Seznam zubních lékařů, kteří přijímají (registrují) nové pacienty“. Všem, kteří mají stejný problém, doporučuji pozorně prostudovat. Seznam se samozřejmě může hodit i dalším a právě proto na něj upozorňuji.

Takže teď už stačí jen sehnat alergologa pro tchána, kardiologa pro tchýni a očare pro manželku.

pondělí 25. ledna 2010

Politik a dovolená

Může si primátor města Prahy odjed na tři týdny na dovolenou a nikomu neříct kam? A může si primátor jakéhokoli města dovolit odjet kamkoli? V současné době to nikomu není zakazováno a Právě primátor hlavní města Prahy Pavel Bém nám již podruhé dokázal, že se to dá udělat i na postech velmi důležitých. Na druhou stranu jeden výlet tryskáčem na fotbal může stát křeslo nejednoho radního z nižší ligy.

Chápu, že politici jsou taky jen lidi. I oni (asi) mají právo na dovolenou. Na druhou stranu veřejné funkce jsou prací pro občany (další moje naivní představa) a není možné z nich dělat holubník. Osobně bych příště již nevolil takového člověka, který stráví při výkonu své funkce více jak 14 dní na dovolené nebo si lítá luxusním letadlem na fotbal. Mimochodem, hromada pracovních cest našich politiků vypadá jako dovolená, tak proč by si ji měli vybírat i jindy.

A měli by politici zveřejnit, kam měli namířeno a na kolik je dovolená přijde?
Rozhodně ano. Kdy, kam, s kým, za kolik a proč. A to všechno pokud možno ihned po příjezdu z dovolené. Samozřejmě by měl být během dovolené k zastižení a měli by se vyvarovat míst, odkud se není možné během jednoho dne vrátit zpět do republiky.

Navíc by politik při nástupu do své funkce měl udělat tlustou čáru ve svých rodinných rozpočtech a přiznat finančnímu úřadu každou korunu, stodolu a statek patříce jemu nebo někomu z jeho blízkých (strýc F. Vik a podobní). A následně vést podrobné účetnictví každého rohlíku, který si koupí, dostane, nebo půjčí. Co kdyby ho chtěli místi pekaři podplácet. ;-)

PS: S touhle dovolenou to teda Pavel u mě nevyhrál.



Článek vznikl jako reakce na článek:
Primátor Bém je zpět z Antarktidy. Nechce říct, kolik ho to stálo

neděle 24. ledna 2010

Pardubická policie, smích i pláč naší doby

Následujících pár vět bych rád věnoval aktuálně žhavému tématu „Pardubičtí policisté budou muset jezdit stopem“. Po přečtení několika článků jsem se smál až jsem se za břicho popadal. Hlavou mě proletělo hned několik starších vtipů typu „Kolik potřebujete policistů…?“, ale pak mě smích přešel. Bohužel i já, podobně valná část současné populace, stále ještě věřím v to, že v případě problémů, se mě snad zastane, pomůže mi. Snad možná i naše policie.

A tady je ten zakopaný problém. Tihle pánové od policie, kteří lehce rozhýbali moji bránici i stěnu břišní, možná budou jedni z těch, kteří nás budou v budoucnu chránit a zachraňovat. Jenže chránit před kým? Před dobře vyzbrojenými kriminálními živli? To asi těžko. Zachraňovat před kým? Před jejich neposlouchajícím vybavením, zastaralým autoparkem, nebo dokonce nefunkční technikou? Tajně doufám, že tomu tak nebude.

Nerad bych totiž jednou v budoucnu, až jako starý a senilní dědek zabloudím v Dukelském lesoparku a v náhlém rozčílení při četbě bulvárního tisku, udeřím do stromu, který mě zavalí sněhovou nadílkou, z které se nebudu moci sám vyhrabat, slyšel při mobilním volání o pomoc odpověď: „Vydržte! Kolega už stopuje náklaďák a tak za hodinku je u vás“.

Článek vznikl jako reakce na články:
[1] Ford v policejních barvách je prý 'tajné vozidlo'
[2] Pardubická policie už nemá ani na auta

sobota 23. ledna 2010

Ozák a pivní lázně

Pardubický denník uvedl informace o tom, že pardubický pivovar Pernštejn jedná o možnosti vyrábět Ozzákovo pivo.

Dobrý nápad a skvělí marketingový tah. Ozzák je stále ještě dost populární. I když seriál by si už zasloužil další nové díly.

Při brouzdání po internetových stránkách Pardubického pivovaru Pernštejn jsem ale narazil na ještě jednu zajímavost. Pivní lázně. Pokud jste příznivcem zlatavého a pěnivého moku, můžete si dopřát v Lázeňském penzionu U Čtyřlístku v obci Hořelec na Chrudimsku prvotřídní pivní koupel. Na fotkách to vypadá báječně. A navíc vylepšení vašeho zdraví, téměř zaručeno (viz níže). Teplota koupele fantastických 37stupňů. No řekněte, nezní tohle všechno skvěle. To si zasloužilo trochu propagace.

A přidávám ještě pár slov provozního vedoucího penzionu k zdravotním dopadům koupele.

"Dokáže výrazně zlepšit funkce celého těla a jeho obranyschopnost. Představuje naprosto ideální ozdravnou kúru pro pleť i vlasy. Pivní lázeň pročišťuje též krevní oběh a uvolňuje svaly. Příjemně prohřeje klouby i pokožku a uvolní škodlivé látky z kůže. K regeneraci přispívá také celá řada vitamínů B, proteiny, sacharidy, které v sobě mají pivní kvasnice,"

Pokud někdo máte s touhle lázní zkušenost, prosím o komentář.

pátek 22. ledna 2010

Kalamita v Pardubicích a naši bezdomovci

Sněhová kalamita a následná její likvidace údajně město přijde na více jak 10miliónů korun. A kde to bylo vidět? Pár hlavních silnic bylo lehce protaženo už druhý den kalamity. Je to úspěch? Nikoli! Protože řada z nás měla ještě druhý den velké problémy se dostat do práce. Už vůbec nemluvím o tom, že hotová sebevražda bylo použít k tomu vlastní dopravní prostředek. Vyhrabat auto, vyjet neprotaženou boční ulicí, najít v Pardubicích místo vhodné k zaparkování. To bylo a místy i je stále ještě problém. Zkoušeli jste se do práce dostat pěšky? Já ano! Chodníky neupravené, zasypané a na přechodech pro chodce bariéry připomínající menší verzi osmitisícovek. Co dodat. Pardubice ani za 10 miliónů neumí zbavit své město sněhu. A to napadlo jen půl metru sněhu během tří dnů.

Osobně jsem nechápal, proč město nevyužije nezaměstnané, vězně z naší věznice, nebo se lopat nechopí policie, armáda a třeba i sami radní. Ano máte pravdu, v tomto případě jde o moji další naivní představu.

První vlna krize už snad tedy byla zažehnána. Druhá se však pomalu blíží. Sněžit sice přestalo, ale sníh pro změnu začal padat ze střech rovnou na hlavy našich občanů. A s tajícím sněhem přišlo na řadu i tání našich radních. Ti si konečně uvědomili, že by měli rozmrazit své pohledy tolik upřené do fantastické budoucnosti a konečně si vzpomněli na ruce našich vězňů a nezaměstnaných, které povolali do boje s „bílou nemocí“. Dokonce se rozhodli přijat i brigádníky. Fantastické. Jenže tohle měli udělat už první den. A pozor! Mráz zase přichází.

Ještě několik slov k bezdomovcům.
V článku na serveru denik.cz(*2) jsem se opět zasmál nad situací našich vyvrhelců společnosti. Bezdomovci totiž opět nehnuli ani prstem. A proč taky, sociální dávky na chlast a cigára opět dostanou. Tak proč by měli makat? Pomalu se začínám přimlouvat k tomu, že by jistí lidé závislí na sociálních dávkách měli dostat šanci prokázat, že o sociální dávky stojí. Co třeba podmínit získání sociálních dávek odpracováním X hodin veřejných prací?! Jistě se najde řada důvodů, proč to nejde. Navíc naši radní asi stejně nevědí, co to veřejné práce jsou. Ale od toho máme přeci „skvělé“ politiky, tak ať všechny tyhle problémy začnou řešit.

A ještě jedno video. Víte jak se odklízí sníh v Kanadě na železnici? Tam se stím prostě nes.....



Článek vznikl jako reakce na články:
[1] Kolik zatím stála Pardubice extrémní zima?
[2] Služby města nabízejí brigádu na úklid sněhu

Video objeveno na blogu pardubice.bloguje.cz v článku "Mezi Čachnovem a Poličkou je to na trati docela drsné"

čtvrtek 21. ledna 2010

Království železnic

Na 15 minut den. Na 5 minut noc. Celkem tedy za 20 minut jste o jeden den starší. Jo a celá Česká republika bude hotova do 5ti let. Zdají se vám tyhle řeči nějaké podivné, možná i nesouvisejí s nám známým vesmírem? Ano máte pravdu. V tomhle vesmíru totiž žijí tvůrci následujícího nádherného kolejiště plného vláčků. Jenže tohle kolejiště je ještě jednou věcí jedinečné v celém vesmíru. Je spodobněním reálných kolejišť v naší republice.



Musím se přiznat, že i já, asi jako mnoho dalších chlapců v ranném věku, jsem toužil po tom mít doma vláčky. Spojovat koleje, výhybky, stavět modely budov a pozorovat pohyb modelů vlaků ve velikosti TT nebo H0. Tahle touha mě opustila až v pozdějším věku (i když možná ne úplně) a proto musím nadšencům, jako jsou tihle, držet palce. Už se těším, až se na tohle kolejiště příležitostně pojedu podívat.

Bližší informace o Království železnic hledejte na adrese www.kralovstvi-zeleznic.cz

A nakonec ještě jedno menší video.


středa 20. ledna 2010

The Dark Side

Osobně jsem přesvědčen, že člověka v jeho inspiraci podporují hluboké životní prožitky. Proto možná ani nechci vědět, co stálo v pozadí následujících výtvorů. Je to místy děsivé pomyšlení. Proto jen tiše pozoruji měnící se scenerie a nechávám se inspirovat obdivuhodnou sbírkou výtvorů.


Hokej zdražuje daně z nemovitosti

Dně placené našemu milovanému státu, našim milovaným obcím a našim milovaným zákonodárcům letos opět podraží. Nikdo by nečekal, že tomu bude jinak. Ale že se v souvislosti s daní nemovitostí budu muset dočíst i o mých rodných Pardubicích, to jsem si klidně mohl nechat utéct.

Článek na serveru iDnes.cz informuje o tom že „Daň z nemovitosti se zvyšuje až na devítinásobek“. Téměř bulvární nadpis by mě tolik nenadzvednul ze židle jako fakt, že mezi nejdražší města s nejvyšší daní z nemovitosti patří Pardubice a Karlovy Vary (1 620 korun podle výpočtu MF Dnes pro byt 75 m² v centru města).

Rád bych věděl, proč máme v našem městě tak vysokou daň!? Je to snad tím, že město neumí získat peníze jiným způsobem? Nebo je to snad dokonce tím, že žijeme ve městě kde je nebývalá podpora hokeje? Platíme snad nejvyšší daň z nemovitosti, protože město neumí výhodně prodat pozemky v nejlukrativnějším místě Pardubic? Platíme snad za to, že město si neumí vydupat svou u stavebních společnostní? Ne?! Tak proč tedy?

Řeknu Vám proč. Protože v Pardubicích si neumíme zvolit ty správné lidi na radnici.