sobota 31. července 2010

Nejsem rasista

Letošní úmorné vedro spolu s mojí přítelkyní mě donutili navštívit veřejné koupaliště. Nebudu vám lhát. Těšil jsem se tam jako vosa na Biolit. Ale slovo držím, a tak jsem hold musel za chvilkové selhání trpět několik hodin v odlehlém venkovním areálu s přechlorovanou vodou.

Předpokládám, že nejen na našem malém pardubickém koupališti dostává rčení "hlava na hlavě" zcela realistický obraz. Co mě ale překvapilo, byla poměrně mnohonárodnostní složení této masy toužící po osvěžení.

Asi nejviditelnější masou byla již od příchodu rodina Rómů. Ověšeni tučnými zlatými řetězy, na mohutných špekem oplácaných tělech, naše jinak utiskovaná menšina dávala nahlas vědět všem okolo, že mají radost z možnosti navštívit toto veřejné koupaliště. Bohužel si lehli o několik málo míst před naší dekou. Přesto, že místo nebylo ze začátku moc veliké, brzo se kolem nich jaksi vyprázdnilo (přesto že lidí na koupališti stále přibývalo). Jejich hlučné chování mě nejdřív nechalo klidným, ale pak se vše změnilo. Za zlomový okamžik jsem považoval jejich první odchod do bazénu. Poblíž ležící deky jim totiž nikterak nepřekáželi v chůzi. Když žabka zanechala svůj bahnitý otisk i na nedaleké dece ubohého otce se dvěmi malými dětmi (který v tu dobu byl pravděpodobně někde ve vodě) škubla mojí hlavou podivná myšlenka. Následující lehké kopnutí do nedbale postavených sandálů kohosi dalšího, které bohužel také byli v jejich cestě za vodním potěšením, mě již dokonale přesvědčilo, že na tohle nemám žaludek. Takovou to totální neúctu k cizímu majetku jsem viděl jen několikrát. Bohužel vždy u stejné skupiny lidí. I já jsem se tedy se svojí zbabělou náturou přesunul někam za klidnějším místečkem. Onu rodinku Rómů jsem viděl ještě několikrát. Vždy podobný obrázek. Dospělí i děti si nedělali problémy s jakýmkoli volně položeným cizím majetkem a v ničem se nenechali omezovat. Asi posledním hřebíčkem pro mě nepochopitelného chování byl jejich odchodu z koupaliště. Na trávníky vyházely všechny nepotřebné věci a spokojeně odkráčeli kamsi k východu. Odpadkový koš měli po cestě, ale proč by se namáhali.

Ač byla tato zkušenost nepříjemná, musím uznat, že pro mě, měla nakonec celkem zajímavé vyústění. Konečně jsem pochopil, že NEjsem RASISTA. Nové místo jsme si přítelkyní nalezli totiž mezi osuškou černošského páru a dekou asijsky vyhlížející rodiny. Jejich přítomnost mě nikterak nevadila. Mimochodem asijské děti také dělali chvilku hluk, a dokonce k nám zaletěl jejich míč. Znáte děti. Jejich otec je za to řádně seřval, až jim plavky byli velký a za míč se chlapci přišli samozřejmě omluvit. Prostě normální chování, které bych očekával.

úterý 6. července 2010

Proč hrají lidé hry na Facebooku?

S příchodem sociální sítě Facebookek se dostal do podvědomí mnohých lidí i další fenomén a to je hraní online webových her. Byly tu samozřejmě už i před tím. Jenže propojení online her právě se sociální sítí sebou přineslo nebývalý rozmach tohoto kladiva na čas i mozek.

Chci upozornit, že nejde jen o několik málo desítek šílenců, kteří si takto žhaví mozky. Troufnu si tvrdit, že v celosvětovém měřítku jde o milióny lidí, kteří skoro denně klikají na tucet nesmyslných tlačítek. Vždyť jen hra FarmVille na Facebooku uvádí víc jak 62 miliónu aktivních uživatelů měsíčně. Počet uživatelů samozřejmě neodpovídá skutečným lidem, ale i kdyby to byla jen třetina, je to ohromné číslo.

Proč tedy lidi hrají tyto hry?

1. Skvělí zabíječ času.
Tímto způsobem vlastně probíhá verbování do těchto her. Máte volnou chvilku? Nemáte do čeho píchnout? Tak prostě jednoduše kliknete na „hrát hru“. Než si odklikáte co máte, zabijete s tím od několika minut až po několik hodin denně.

2. Dostupnost
Nemusíte nic instalovat. Nemusíte nic kupovat. Většina věcí je zdarma. Stačí „jen“ aplikaci povolit přístup k vašim soukromím údajům a hle: Už v tom jedete! Navíc dostupnost skoro odkudkoli kde máte přístupný i internet.

3. Jednoduchost, odreagování a zábava
Hraní těchto online her je opravdu jednoduché a nenáročné. Kliknutím na kurník sklidíte vajíčka, krávu podojíte taky jedním klikem, splnění mise jak by smet. Některé ještě trochu může odradit anglicky mluvící obrazovka. To je ale jen ostych prvničky. Při další hře vás to už nezaskočí. Navíc u těchto her není potřeba nějak extra promýšlet co s tím. Vlastně není co pokazit. Takže jen klikáte a nic nemusíte složitě promýšlet. Alespoň ze začátku ne. K tomu přidejme nějakou tu zajímavou, líbivou a zábavnou grafiku a máme někdy i trochu zábavy.

4. Vývoj hry
Asi nejlepším tahákem těchto her je poměrně rychlí a jednoduchý vývoj na začátku hraní. To je opojný rohlík, který vás láká k dalšímu a dalšímu hraní. I když později dochází k ztížení vašeho postupu, je postup stále poměrně jednoduše dostupný.

5. Soutěžení s přáteli
Mít větší farmu než přátele. Mít víc virtuálních peněz. Pořídit si stejné vybavení virtuálního domu jako vaši přátelé a nebo dokonce mít lépe oblečeného upíra. To všechno může být pro jisté lidi dalším z hnacích motorů zuřivého klikání. Jednoduše řečeno jistý druh soutěživé závisti vede jistě mnoho myší ke svému kliku.

6. Noví přátelé
I když to zní podivě. Může jeden z důvodů hraní online her být i získávání nových přátel. Najít lidi, kteří se baví stejnou hrou, není nic těžkého. A pokud sháníte opravdu velkou hromadu přátel, je to jeden z nejrychlejších způsobu jak toho dosáhnout.

7. Závislost.
Po několika denním rychlém postupu jste celí žhaví na to jít opět sklízet vaši farmu. Ráno se budíte dřív, protože touhle dobou už mají být hotová vaše kuřata a večer nejdete spát dřív, než dokončíte ještě jednu misi. Nástup psychické závislosti je rychlý a hry k němu i nepřímo vedou svojí časovou opakovatelností. Osobně jsem se setkal i s člověkem, který nemůže večer do kina, protože musí večer sklidit svoji zahrádku.

Hlavní důvod?
Hlavním důvodem hraní her je samozřejmě lidská touha po tom dosáhnout nových možností a to pokud možno zábavnou formou. To je hlavním motorem všech lidí hrající tyto hry. Spolu s již zmiňovaným vývojem hry jde o jakýsi duševní dudlík, který lidi ukájí na rychlém postupu v tom, co dělají a v tom jak získávají nové (třebas jen virtuální) možnosti. To je to, co lidem v reálném životě leckdy chybí. Za vším tedy hledejme touhu člověka po nových možnostech.

Přesto, že jsem se snažil najít, co nejvíce důvodů proč lidé hrají online webové hry, je samozřejmě možné že jsem něco opomněl. Rád si tedy poslechnu jakékoli vaše připomínky k tomuto tématu. Diskutovat můžete samozřejmě všichni pod tímto textem. Ti stydlivější můžou psát i na můj email. Prosím, jen se držte tohoto tématu.

Všem co dočetli až sem, děkuji a přeji hodně štěstí ve vašich virtuálních životech.