46 týden trudomyslnosti a malého českého nechutenství

První vážnější smogová situace v našem městě tvrdě zaútočila nejen na naše plíce ale i na chuťové buňky. Jestli někdo v mládí nestačil ochutnat trochu prachu a písku stačilo mu v minulých dnech vyjít na procházku u nás v Pardubicích. Opravdový šok mě ale čekal až na zastávce autobusu. I v tomto těžce dýchatelném ovzduší se najdou lidi, kteří si klidně zapálí cigaretu právě na zastávce autobusu. Ohradil jsem se. Jako pálkou přes obličej pro mne byla reakce ve stylu: „nikoho dalšího, komu to vadí, tady nevidím“. A opravdu. Vidět totiž pro samý smog nebylo vůbec nic. Neviděla samozřejmě ani kolem procházející městská policie. Kdyby v tu chvíli za mnou přišli s peticí proti zákazu kouření, asi bych i přes svoje současné stanovisko ihned podepsal.

Můj žlučník potrápilo i čtení v online denících. Další miliony a miliardy uniklé ve švýcarských bankách nemohou oškubaného českého človíčka, který počítá každou korunu, přeci nechat v klidu. Chápu, že české soudy toho mají hodně. Nechat si ale utéct více než 12 miliard je věc neodpustitelná. Takováto lajdáckost by měla někomu z pomalu pracujících státních úředníků a soudců hnout nejen s jejich peněženkou. (např zde)

Psychickým šok mě uštědřila i pokladní v knihkupectví. Koupě knihy pro přítele, byla nakonec více stresující, než jsem čekal. Slečna u pokladny mně příjmením hlasem oznámila, že za paperbackové vydání knihy o 400 stránkách, na recyklovaném papíře, kvality III cenové, po mně bude chtít necelých 450 Kč. Nezbylo mě než reagovat tupým výrazem v obličeji i v peněžence. Trochu lépe jsem se snažil vypadat při poznámce, že jinak se kniha prodává za 20 euro, takže vlastně ještě ušetřím. Podle reakce kolegů, mně podivuhodný škleb na tváři vydržel celé dopoledne. Ihned jsem si udělal několik menších kalkulací na internetu. Hlavou mně ještě teď vrtá, který manažer prodeje, tisku, přepravy či úpravy podlahových krytin na tom trhne to zdvojnásobení výrobní ceny.

Celkově špatnou bilanci týdne vylepšila snad jen kvalitní oslava v kruhu přátel. Pánská společnost, která nakonec utvořila nehynoucí jádro labužnického koutku, dala probrat i několika ryze pánským tématům. Že to není až zas tak samozřejmé, jsem se dozvěděl až dnes (zde) .

Takže díky přátelům za skvělé zakončení jinak trudomyslného a nechutenstvím naplněného 46 týdne.

love is a number by ~62bunny on deviantART

Když sloni táhnou přes porcelánku - Ministr Josef Dobeš

V poslední době se nemůžu zbavit dojmu, že pan Josef Dobeš je jedním z nejkontroverznějších ministrů na postu ministra školství, mládeže a tělovýchovy.

Z mého pohledu všechno začalo sloním postojem v kauze Bátora. Pan ministr se rozhodl trvat na svém a nepohnout se z místa. I když nikdo jeho postoj nechápal, přesto pan ministr dál setrvával ve svém rozšlapaném porcelánu. Teprve až ve chvíli, kdy na něj začali působit síly celého našeho politického vesmíru, udělal pomyslný, i tak dost kontroverzní, krok stranou.

 Minulý týden se objevila další šlápota tohoto ministerského mastodonta. Spor o český motocyklový sport mezi Autoklubem České republiky (AČR) a nově vznikajícím Českým svazem motocyklového sportu (ČSMS) se snaží pan ministr vyřešit tlustou čárou. Protože zde evidentně jde o peníze seběhli se nad případem právníci i média. Celá kauza má samozřejmě i mezinárodní punc čecháčství v podobě dopisu pro Mezinárodní federaci motocyklového sportu (FIM). Zatímco minulí ministři si Ženevě snažili doporučovat, tento ministr jim ze své stoličky poučuje kdo je tu pánem.

Pan ministr tak trochu šlápl do psího lejna i v případě sexuální výchově pražské Základní školy Kuncova. Jeho pohled na věc získaný pouze z jedné strany sporu je další ukázkou jeho neschopnosti správně a komplexně si ověřit vstupní informace. Přitom umění komunikace se všemi zúčastněnými by měla být jednou z hlavních předností člověk na ministerském postu.

Celá toto mediální kampaň pana ministra Josefa Dobeše na mě dělá dojem pochodu slonů přes porcelánku. Dovoluji si však upozornit na zkutečnost, že dravé ryby se tupě a jednosměrně jdoucího jedinec, i když obřích rozměrů, jen tak neleknou a klidně na něj nějakou tu pastičku nastraží. Osobně bych uvítal méně mediálních kauz a více výsledků v oblasti zlepšení kvality našeho školství.

Slon v balon by ~kuid3 on deviantART

Moje bludné kruhy - Krizi (ne)potřebujeme

Stále více lidí nachází ve svém pokorném životě místo i pro krizi. Otevřeně přiznávám, že i já jsem podobným procesem přemýšlení prošel. Po několika debatách jsem ale nad celým problémem zaujal jiné stanovisko.

Uvědomme si jak a na koho především právě probíhající ekonomická krize působí. Krize prostřednictvím materiálních hodnot má největší dopad především na střední a nižší vrstvu obyvatelstva. Jinak řečeno, krize postihuje především ty, jež dnes žijí s přiměřeným minimem hmotného majetku. Po krizi se proto v podstatě z tohoto pohledu nic nezmění. Movití budou stále movití. Budou mít dostatek prostředků vést a ze sebe udělat ještě movitější . Změny po krizi ale nastanou ve vodách středně movitých a nemovitých. Ti budou tvořit nový jednotný celek nemovitých. V některých případech se dokonce objeví skupiny na pokraji životaschopnosti.

To přináší další aspekt krize. Strach! Hlavní hybnou pákou krize je právě tato emoce. Lidé, kteří mají strach, se méně ptají, více poslouchají, jsou méně kreativní a lépe ovladatelní. Navíc strach dále prohlubuje krizi a s mediální podporou burcuje k ještě razantnějším krokům.

Z výše uvedených argumentů tedy pro mne jasně vyplývá, že krize je jen dalším mocenským nástrojem. Hlavním cílem použití tohoto nástroje je vyvolání strachu a lepší ovladatelnost společnosti.

Myšlenky jako, krizi si zasloužíme, krize nám pomůže nebo dokonce krize nás osvobodí, jsou jen jakousi omluvou či veřejným podaným odpuštěním těch, kteří nechtějí nic dělat a odevzdaně pochodují v ovčím stádu. 

Reakce na článek ze serveru psychologie.cz

PS: Záměrně nepíši o bohatých a chudých, ale o movitých a nemovitých. Je tak činěno proto, aby nedošlo k omylu u lidí duchovněji zaměřených.

The Power of Innocence by =carpenoctem410 on deviantART

České sluneční plácky a Pardubický stavební neúřad

Když projíždím Českou krajinou, nestačím kroutit hlavou, kolik slunečních elektráren nám v posledních letech vyrostlo. Těch nevkusných plácků je víc než letos podoubáků. Je až zarážející, že lidem nevadí tohle plýtvání úrodnou půdou. Je smutné pozorovat, jak lidem nevadí hyzdit poslední zbytky přírodních ploch bizarně monumentálním placatým výtvorem. Zatímco ve městech lidé bojují za každý kousek zeleně, na vesnici je jí dost a tak hurá na věc. Hlavně když to ponese peníze.

A to i za cenu pokut nebo soudních rozhodnutí o neoprávněné stavbě. Nic naplat my na Pardubicku s tím máme své zkušenosti. Načerno se zde dá postavit skoro cokoli. Vila v parku, skleněná příšera uprostřed historického středu města, překladiště za městem nebo právě sluneční elektrárna u Sezemic. Lidem a úřadům se tu podnikatelé prostě jen smějí do obličeje a klidně si staví, co chtějí. I když okolo některých staveb je hromada mediálního povyku, nakonec to tam stojí, dokud to čas a pardubický kyselý déšť nesežerou.

Co naplat. Místo rušení staveb, doporučuji zrušit stavební úřad. Stejně jen dělá nepříjemnosti běžným občanům a na velké ryby v pardubických podnikatelských vodách nemá dost vysoké galoše.

Reakce na http://pardubice.idnes.cz/...

Searching Shade by =ahermin on deviantART

ALOIS NEBEL

Moje láska k animované tvorbě mě přivedla tento víkend znova do kina. Všude tolik opěvovaný český film Alois Nebel jsem si prostě nemohl nechat ujít.

Pokud si někde přečtete o čem Alois Nebel jako film je, některé slabší povahy to od návštěvy kina odradí. Můžu vás ale uklidnit. Až na dvě scény tam vlastně nic šokujícího není. A co tam tedy je? To je trochu složitější. Příběhové linie Aloise Nebela, Němého, mladého výhybkáře Wachka, starého Wachka i ostatních skoro obyčejných lidí, kterou prostupuje dráha, jako spojnice mezi minulostí, přítomností i budoucností, je jen jednou z cest kterou vás film vede. Film je především plný póz a náznaků, které je možné vnímat individuálně. Výsledkem je zajímaví mix pocitů a nálad, který působí na každého jinak.

Přesto, že na film padají ty nejlepší recenze, film není pro každého. Osobně jsem byl trochu zklamán jak zpracováním, tak místy hudebním doprovodem. Film také mohl mít mnohem dramatičtější spád a na některých scénách je dost nešikovně provedená rotoskopie. Film není jako SinCity nebo Valčík s Bašírem. Nejde tu o akci, nejde tu o animé a nejde tu ani o manga styl. Je to prostě český produkt naprosto jedinečného ražení.

A to je také důvod, proč na tento film jít. Možná všechny neosloví příběh, možná všechny neosloví hudba, ale všechny musí zaujmout zpracování, které se prostě jen tak v naších kinech nevidí. Vzhledem k lásce k animaci bych tomuto snímku dal 75% a možná někdy v budoucnu bych se na něj znova rád podíval.To je myslím dostatečná pocta.

Slovenská fraška Euroval

Nikdy jsem se netvářil že nějak výrazně rozumím politice. Přemýšlím o ní, mám na ní svůj názor, ale rozumět jí asi nikdy nebudu.

V tomto názoru mě utvrdili i nedávné kroky Slovenské vlády při jednání o "Eurovalu". Spojit hlasování s důvěrou vládě byl krok, nad kterým zůstal můj rozum prostý odpovědí. Jedinou nespornou výhodou bylo, že celý svět tři dny neřešil nic jiného než Slovensko. 

Část evropské populace, která s "Eurovalem" a se současnou finanční politikou Evropské unie nesouhlasí, dostala tak mylně naději, že malý stát evropské unie může něco změnit. Byla to ale naivní představa o současné evropské demokracii. Náznak svobodného jednání člena Evropské unie byl jen další politickou fraškou.

Nezbývá tedy nic jiného, než nadále zklamaně interpretovat názor široké veřejnosti : V Evropské unii se hlasuje tak dlouho, dokud návrhy neprojdou.

mirror comedy by ~t4nsu on deviantART

Ach ti čeští ministři

Poslední dobou se kolem ministra Kalouska strhla hromada mediálních bomb. Pár facek jako od tatínka a několik ostrých slov k euro poslanců za ODS, jsou jen špičkou ledovce. Když k tomu přidáte pár fotek z minulosti, na nichž je jeho vědomí patrně zastřeno alkoholovým oparem, mohlo by se zdát, že mediální obraz pana mistra se začíná profilovat spíše k postavám záporných hrdinů. Celkově špatnou vizáž na poslední chvíli ani nezachrání ocenění za práci ministra financí v regionu střední a východní Evropy.

Je bohužel hrozným osudem současné generace, že mediální obraz toho nejlepšího co může nabídnout, je zrovna takový.

Je na čase aby si pan mistr i ostatní politici srovnali v hlavě pár věcí:

• Být ministrem, poslancem atd., není jen práce na 8 hodin denně. 
• Většina z nich je placena za jistý druh práce (pokud se to dá tak nazvat) a ne za za výchovu jedinců pokřikujících na ulici. 
•  Nikdo nechce platit ministra nebo politika, který je opilý, zkouřený nebo zfetovaný a nemůže tudíž vykonávat svoji práci. 
• Člověk který veřejně někoho jiného označuje za vola, idiota či použije jako obezličku pazdeří, očividně zapomněl na přísloví „potrefená husa nejvíc kejhá“. 

Prosím politiky, ministry a další osoby zodpovědné za vedení našeho státu, aby začali pracovat pro nás, pro náš stát a nikoli proti sobě.

Sir Goose by ~Monre on deviantART

Úspory a šetření vlády

V médiích často slyšíme slova, že škrty v rozpočtu vedou k úsporám. Ze všech možných stran slyšíme, že vláda ušetřila dalších X miliónů díky výběrovým řízením, superzakázkám atd. atd. . Ale co to přesně znamená?

Pokud doma řeknu, že jsem ušetřil 100 korun, znamená to, že mám těchto 100 korun k dispozici. Pokud mám k dispozici nějaké úspory, znamená to, že mám peníze v bance nebo pod polštářem a můžu je v nějakém naléhavém případě použít na nenadálé výdaje nebo neplánované nákupy. Popřípadě můžu všechny uspořené peníze a další úspory použít na splacení dluhu nebo jiných finančních pohledávek.

Bohužel u naší vlády však NEMÁM pocit, že by měla peníze někde pod polštářem nebo že by se nám zmenšoval státní dluh.

Přestaňme tedy mluvit o úsporách a začněme hovořit o snaze vést normální vyrovnaný rozpočet.

Money Rules Man by `BenHeine on deviantART

Rasistická média

Dnes jsem se hned dvakrát dočetl, že město Varnsdorf je novou přední linií v boji proti nepřizpůsobivým. Kdybych na to měl (gule), žaloval bych většinu současných médií za jejich rasisticky motivovanou kampaň.

Rasizmus prostě táhne. 
Chápu media že chtějí mí prodej a proto píší sugestivní články. Nicméně by si měli uvědomit, že ne všechno je rasizmus. Ve Varnsdorfu nejde o boj proti cikánům nebo romům. Nejde o rasově motivovaný hon na příslušníky jiné rasy. Jde o boj proti gangům násilníků, zlodějů a výtržníků. Jde o boj proti kriminalitě. To, že tyto gangy, jsou složeny převážně z nově příchozí populace, která má jinou barvou v obličeji, v tomto případě nehraje žádnou roli.

Přestaňte používat slovo nepřizpůsobivý.
Media tímto slovem skoro až chorobně omlouvají nezákonné jednání lidí s jinou barvou pleti. Není tohle přesný obraz rasizmu ze strany médií. Navíc je to neúcta k lidem, kteří zákony dodržují. Lidé kteří kradou jsou zloději. Lidé kteří vyvolávají potyčky jsou násilníci či výtržníci. Nazývejme věci prostě správnými jmény a to bez vazby na barvu pleti.

Chůdák Róm 
Vzhledem k tomu že naši cikáni a romové jsou menšina, jsou v médiích zobrazováni jako ti slabí a bezbranní. Média se nám, tímto způsobem, snaží vymýt mozek už pěkně dlouho. Příkladem uvedu obrázek z dnešního článku serveru lidovky.cz.

Romové - zobrazeni jako slabá žena a dítě.
Čech – zobrazen jako silný a statný utiskovatel pod dozorem ozbrojeného dozorce.

Není tohle snad náhodou další důkaz rasové diskriminace ze strany médií. Jen málo těch, kteří se setkali s šikanou, vydíráním či násilnými činy ze strany této etnické skupiny, vám bude tvrdit, že by tito lidé byli slabší než průměrný obyvatel této republiky.

Nic naplat. Media by zasloužili za svoje rasisticky burcující řeči dostat pár ran holí na záda. Už si prosím uvědomte, že v naší společnosti nejsou problémem cikáni, číňani, vietnamci, mongolci, rusíni, ukrajinci či romové. V naší společnosti jsou problémem zloději, výtržníci, vandalové, vyděrači a násilníci. Je jedno jakou mají barvu pleti a zda vyrostli ze sociálních dávek nebo z peněz vydělaných rodiči. Prosím tuto společnost a média, aby z toho přestala dělat problém s etnicko-rasistickým podtextem.

Patenty

Současné patentní spory vedou tuto společnost do zajímavé patové situace. Patenty a peníze v nich vázané tak začínají bránit pokroku, spokojenosti zákazníků i konkurenceschopnosti jednotlivých výrobců.

Z mého pohledu slouží petenty jen jako dojná kráva několika velkým korporacím. Pokud si ještě někdo myslí že by mohli patenty chránit nějakého vynálezce, mněl by si klidně dokouřit svého jointa. Realita je totiž trochu jinde.

Ne opravdu tady v žádném případě nejde o lidi nebo pokrok. Tady jde jen a jen o peníze těch co si to mohou dovolit. A další problém je v tom, že se najdou patentní ústavy tak dokonalé že je zde možné patentovat prakticky cokoli a to i vize toho co by mohlo jít. Samozřejmě je třeba na to mít peníze.

A kdo na to doplatí? My zákazníci. Cena bude vyšší. Konkurence menší a pokrok bude konečně patentován někým konkrétním.

double lock by ~anjelicek on deviantART

Zrcadla z Londýna

Nedávné nepokoje v Londýně odrážejí podivné chápání dnešního světa části mladé generace. Šílenství v ulicích, rabování a neuvěřitelná prohlášení některých „demonstrantů“, že takto si představují svobodu, bylo pro mě děsivý probuzením ze světa zkoumání ideologií o blížící se lepší budoucnosti.

Představa, že zatčených bude tolik, že by se ani polovina nevešla do všeobecné známého Bohnického ústavu pro choromyslné, ve mně vyvolávají hned několik dalších otázek.

• Co bude s takovým počtem výtržníků dál?
• Dočkají se někdy obchody zpětné kompenzace škod?
• Dokáže naše policie čelit podobnému násilí například v Praze?
• Jsou mladí opravdu tak degenerovaní, že považují ničení a rabování za svobodu?

Je na čase si přiznat, že naše společnost nemíří vpřed, ale začíná se propadat do hlubin násilnického a rasistického chování. Chaos vítězí a my se možná probudíme až příliš pozdě.

End of Time by ~Bogwoppet on deviantART

Bratři Mašínové

Dovolte mně vyslovit nesouhlas se současným masmediálním tahem na bránu v kause bratří Mašínů. Úmrtí Ctirada Mašína vyvolalo novou vlnu dohad nad osudy těchto lidí a media se přiklonila spíše k podpoře jejich činů.

Můj názor je však odlišný. Nemyslím si, že lidé, kteří upírají jiným jejich základní lidská práva (právo na život), by mohli být označováni za hrdiny. Skupina pod vedením těchto bratrů možná měla vznešené cíle, ale při jejich realizaci zašla za hranu lidskosti. To nelze obhajovat. Bratři Mašínové nejsou hrdinové a neměli by se v médiích jakkoli opěvovat.

PS: Velmi dobře shrnuté fakta závažných akcí Bratří Mašínů najdete např. zde na serveru valka.cz. Se závěrečným postojem autora se nestotožňuji.

Klausův rám

Bajka o tom jak prezident České republiky nechtěl projít bezpečnostním rámem parlamentu v Canbeře, přivodila nejednomu našemu občanovi jistě úsměv na tváři. Co na plat. Po nedávném incidentu s perem, se následným vyjádřením pana prezidenta, ve smyslu „nic se nestalo“, už stejně nikdo nezabývá. Ať už to ve skutečnosti proběhlo jakkoli, mě na tom zaujali dvě věci.

Opravdu chceme a musíme snášet všechna tato bezpečnostní opatření?
Víme k čemu nebo pro koho tato bezpečnostní zařízení pracují?

V obou případech narážím vlastně na jeden problém. Lidé si příliš rychle zvykli na fakt, že je bezpečností zařízení sledují, kontrolují a doprovázejí na každém jejich kroku. Lidé jsou s tím smířeni a to aniž by tušili, koho tato zařízení mají chránit. Leckdy se mylně domnívají, že jde o ochranu jich samotných. Lidé tak „svobodně“ podstupují sledování a přitom nikdo z nich netuší, kdo s informacemi s těchto zařízení pracuje, jak je s nimi nakládáno a jakým účelům tyto informace slouží. A lze s nimi opravdu zabránit tragédiím? Všichni doufáme, že ano. Jenže mnoho tragických událostí ukazuje, že se s moderními bezpečnostními faktory počítají i lupiči, extrémisté a teroristi. Tak k čemu tedy doopravdy jsou?

Obávám se, že mnoho odpovědí, které nebudou zabředávat do konspirativních teorií, najít nelze. Možná je tedy na čase začít hledat jiný koncept bezpečnosti naší společnosti. Možná je čas začít se prostě chovat jinak. Doufám tedy, že jednou budu v podobné situaci jako náš pan prezident. V situaci kdy si budu moci „dupnout“ a pěkně od plic si říci „Tak tímhle rámem jít nechci a nemusím“.

Big Brother by ~genesis-dragon on deviantART

Utoya – Norský masakr lidskosti

Napsal jsem několik textů odsuzujících útoky pravicového radikála A.B.Breivika. V jedné z diskuzí jsem se tvrdě pustil do člověka, který hledal cosi pozitivního na celé této hrůzostrašné události. Zajel jsem do Prahy. Koupil jsem květiny, svíčku a položil je před norským velvyslanectvím v Hellichově ulici. Je toho málo, ale nevidím více možností jak se k dané tragédii vyjádřit.

Naše společnost není ideální. To si většina z nás uvědomuje. Bohužel jakým směrem se ubírá, je možná ještě více alarmující. V poslední době totiž čím dál častěji vidíme výrazné projevy rasizmu a násilí. Projevy opovrhující tím nejdražším co nám bylo svěřeno. Opovrhující lidskostí a lidským životem. Tyto projevy musí být celou společností jednohlasně odsouzeny. A´t už jde o neznalost, nepřizpůsobivost, strach nebo nenávist, lidé by neměli zapomínat na to, co znamená být člověkem. Možná nevíme, kdo jsme, odkud pocházíme a kam jdeme. Určitě ale víme, čím být nechceme.

Norský střelec nám připomenul, že noční můry lidskosti ani bezcitné lidské bestie bohužel ještě nevymřeli.

Brotherly support by ~Assnemesis on deviantART

Ryba smrdí celá

Je jasné, že problém naší politiky je hlavně v politicích. Neprokazatelně zkorumpovaní, neprokazatelně podvádějící a s ústy hlásajícími omamné polopravdy bijí se za svoje zlatá korýtka dnes a denně. Pravda nutné dodat že někteří „hákujícími“ na svých kožených křesílkách za mramorovými stoly se zlatým psacími potřebami a nejmodernější technikou už od půl sedmý ráno (pokud se tedy něco náhodou děje).

Chtěli byste je všechny vyměnit? Ale za koho? Podívejte se vaše lokální politiky. Stejná písnička. Jak skončí volební období, strhnou své vlídné a bezúhonné usmívající se masky a vrhnou se jako vichřice do své nové nadmíru náročné práce. Sklízet peníze kombajny je totiž namáhavé. A ještě k tomu ten pocit když vám celé město leží u nohou. Najednou když začnou rozdělovat milióny, lehce ztratí pojem o tom co je to jedna koruna. Najednou už nejde o Frantu a Pepu, ale o lidi z předměstí. Najednou už mu nestačí průměrný základní plat a navíc potřebuje ještě pokrýt výdaje za dvě sexy sekretářky.

Ne, nejde o někoho konkrétního. Jde o princip „smradu ze spodu“. Na hoře jsou prostě ty kousky už pořádně prosmrazené. Pokud má někdo pocit, že by to mohlo být jinak, jde o naprosté selhání mozkových funkcí dotyčného.

pescaria lu' ion by ~menduza on deviantART

Stávka - červen 2011

Předem tohoto článku upozorňuji, že jsem zásadním odpůrcem této stávky. Jde jen a jen o politickou hru lidí, kteří si myslí že mohou z obyčejných lidí dělat stádo a vést ho k politickému nihilismu. Osobně se pak cítím jako rukojmí uzamčený v kusu železa, ze kterého vytvářejí nástroje pro válku s živelnou pohromou zvanou svoboda.

Přesto podle hesla „všechno zlé k něčemu dobré“, jsem až navýsost příjemně překvapen, jak většina lidí na tuto situaci zareagovala. Ze stávky se stal cyklistický happening, den návratu ke starým pochodovým cvičením, či den ničím nerušeného volna. Lidé nehoní autobusy ani metro, ale v poklidu se starají o své zahrádky, o své domečky a svůj život. Tak trochu nostalgicky nádech starých dob pak kazí už jen menší banda lidí pokřikující ne příliš nevnímaná hesla a jásající nad uskutečněním svého práva na stávku.

Zajímavé je, jak jeden den bez moderních vymožeností středně pokročilé společnosti, tak příznivě prospívá lidem.

working hard... by ~El-Rafo on deviantART

Jeden chce pomáhat, druhý vydělávat

Jeden chce pomáhat, druhý vydělávat. Taková je běžná situace okolo našich zákonů v současné České republice. Ať vymyslíte jakoukoli „pomocnou ruku“, vždycky se najde nějaký „vyčůránek“, který zjistí, že se tahle ruka dá „legálně“ využít k utírání zadků.

Podobně je na tom například situace kolem certifikovaného inspektora v současném stavebním zákoně. Původně pomoc pro ty, kteří chtějí rychleji postavit rodinný dům. Nově velká tenisová raketa developerů proti nesouhlasným názorům občanů.

Že se vytvářejí takto děravé zákony, vadí asi každému. Ještě více mě ale mrzí, že při tvorbě zákonů platí naše vláda poradce, kteří si takové mezery nevšimnou. Myslím, že peníze poradců, kteří vytvoří v zákoně takovouto ostudnou chybu, by se měli vymáhat zpátky. Otázkou samozřejmě zůstává, zda to byla chyba.

Reakce na článek: Stát ulevil občanům. Je z toho finta mocných developerů

Svoboda a vize dokonalých zítřků

Často a rád v poslední době debatuji na témata spojená se svobodou, vnímáním svobody či hledání společenských mantinelů pro dokonalou budoucnost. Ve většině případů dojde na pár řádků a oponenturu ve smyslu „chováte se jako zaslepený věřící“ či „chcete lidem plánovat jejich životy, diktátore“.

Je to samozřejmě nepochopením toho co se lidem v oněch diskuzích snažím nastínit. Problémem jsou tedy pravděpodobně moje nepříliš správně volená slova.

Za výrazně povedenější považuji diskuzi a komentáře k článku Kapitalismus a Zeitgeist na serveru Devian.cz. Ty vyústili dokonce k samostatnému textu s dalšími komentáři pod názvem Moje vize je svoboda. A vaše?.

Pokud vás tedy zajímá můj názor na svobodu, otázky vlastnictví a vize lepších zítřků. Doporučuji tyto články přečíst a to včetně komentářů.

Autor (Lukáš Kubec) tak i diskutujícím si zaslouží moje poděkování, že tentokrát se snažili více oponovat než házet do pytle.

Tak nám zabili Usamu bin Ládina paní Milerová

Dovolte mi tuto parafrázi na slavnou hlášku z románu Osudy dobrého vojáka Švejka. Asi není nikdo, kdo by o tom ještě neslyšel. A přesto, že je to jen 24h od provedení precizní řeznické práce zabijáckého komanda na cizí půdě, informací je již tolik, že je možné o nich vesele spekulovat.

Já zde (a nyní) ovšem nechci rozebírat žádnou z možných konspiračních teorií. Nechci ani rozebírat nic, co by se přímo týkalo zásahu speciální jednotky kdesi v tramtárii. Sedím tu s otevřenou pusou a zírám na vystoupení "kohosi" v Bílém domě a nevěřím vlastním očím ani uším.

Co otázka to perla. Co odpověď to politický proslov o tom jak chceme ochránit naše lidi, naše hodnoty, postoj našeho prezidenta. Na přímou otázku, žádná přímá odpověď. Proč tedy někdo dělá podobné briefingy, když na nich vlastně nemůže (nebo nechce) skoro nic říci?

Na druhou stranu z otázek novinářů je jasně vidět že když ona osoba řekne A okamžitě to pro novináře znamená B. A to i za předpokladu, že B je totální nesmysl.

Co naplat. Naše společnost se dostala do stádia, kdy omezení našeho vlastního jazyka nám plně zabraňuje podávat jakékoli ucelené informace či fakta tak, aby výsledný dojem nepodléhal milné představě o realitě.

Pomalu se bojím, že zítra až si v krámě řeknu o chleba, bude si prodavačka myslet, že ji chci přinejmenším sexuálně obtěžovat. . . . . Ještě že máme ty supermarkety.

Destillation of Information by ~Kozlovacki on deviantART

Děkujeme, už konečně odejděte

Lékaři splnili hrozbu a výpovědi nestáhli. To znamená, že v našem Pardubickém kraji bude o více jak 220 lékařů méně.

Poměrně nedávno jsem slyšel zajímavý vtip:

Víte jaký je rozdíl mezi teroristou a českým lékařem?

Že český lékař odejde, když peníze nedostane.

Je velkou škodou je, že výzva „Děkujeme, odcházíme“ se nakonec v našich očích točí jen kolem platů lékařů. Přitom pokud si pozorně přečtete na jejich webu, o co všechno vlastně lékařům původně šlo, jistě s nimi bude ve většině věcí souhlasit. A nakonec i s těmi výhrady k průměrnému platu lékařů by člověk souhlasil. Tedy pokud je to skutečně tak, jak na svém webu píší. Jenže.

Jenže moje osobní zkušenosti z posledních let hovoří spíše v neprospěch lékařů. Jejich práce není dobrá. Často se střetávám s neurvalou arogancí lékařů i lékařského personálu. Neochota naslouchat a komunikovat s pacientem je všudypřítomná. Nemocnice praskají ve švech, ale lidé tu leží mnohdy „zbytečně“. Lékaři ani zdravotnická zařízení si neumí organizovat ani svoji běžnou práci natož pak zorganizovat větší množství pacientů. A o kvalitě rozhodnutí některých lékařů jsem byl nucen se přesvědčovat až návštěvou třetího lékaře (ten první netrefil, druzí dva ano . . a nebo to bude naopak, to se ještě uvidí). Co k tomu všemu dodat. Bohužel musím konstatovat, že lékařů nebo zdravotnického personálu, který by si u mě vydobyl nějaký respekt nebo úctu, bylo v poslední době opravdu málo. Osobně jsem přesvědčen, že i když jim někdo přidá pár tisícovek na víc, situace se příliš nezmění.

Paradoxně se může stát, že odchodem lékařů se konečně začne naše zdravotnictví reformovat a bude více sloužit pacientům. I když jako každý běžný pacient mám strach, co se stane, až budu potřebovat pomoc a žádný lékař nebude nablízku. Možná to je pro mne přijatelnější volba než mí ta blízku hromadu dobře placených rádoby-lékařů, kteří vám stejně pomoci nedokážou.

Le Velo du docteur by ~TMRE on deviantART

Jak jsem podlehl uplácení

I když se může zdát, že Srpnem 2010 tento blog skončil, není tomu tak. Musím se přiznat, že loňské prázdniny se odehrálo na můj vkus až mnoho podivuhodných náhod najednou.

Před volbami v loňském roce 2010 jsem byl osloven jedním z kandidátů jedné nejmenované strany. Prý spolupráce, psal ve svém emailu tento pán. Chtěl jakousi propagandu jednoho z programů. Prý se názory jeho strany s těmi mými dost podobají a nebylo by špatné těm několika málo čtenářům jejich program mými slovy zprostředkovat. Abych řekl pravdu, nejdřív jsem se tomu moc nebránil. Četl jsem v té době již několik programů a musím uznat, že skoro v každém jsem našel něco, co by mě zajímalo. Na druhou stranu v každém bylo něco, s čím jsem naprosto nesouhlasil. A tak jsem se nakonec rozhodl, že podporovat žádnou ze stran na tomto blogu nebudu.

Nato jsem uzavřel sázku. Podlehl jsem dlouhotrvajícímu nátlaku (asi pět minut) a s přáteli se vsadil, že dokáži dění okolo těchto voleb nekomentovat veřejně a tedy ani na tomto blogu. V případně, že dokáži nekomentovat volby a naše politické dění, byla stanovena odměna jedna lahev sektu. V případě že bych dokázal vůbec nepsat až do konce roku, výhrou by byla lahev pravého šampaňského.

A tak jsem vyhrál lahev pravého šampaňského.
. . . . . . . . . Stydím se . . . . . .  :-)

Tímto chci jen dokumentovat, že uplácení a ovlivňování nejen veřejného hlasu je u nás zcela běžná a samozřejmá záležitost. Odehrává se dnes a denně a to i mezi námi obyčejnými občany. Bohužel pro nás.

Pravým šampaňským připíjím na Zdraví svobodně šířenému slovu.