Poměrně nedávno jsem slyšel zajímavý vtip:
Víte jaký je rozdíl mezi teroristou a českým lékařem?
Že český lékař odejde, když peníze nedostane.
Je velkou škodou je, že výzva „Děkujeme, odcházíme“ se nakonec v našich očích točí jen kolem platů lékařů. Přitom pokud si pozorně přečtete na jejich webu, o co všechno vlastně lékařům původně šlo, jistě s nimi bude ve většině věcí souhlasit. A nakonec i s těmi výhrady k průměrnému platu lékařů by člověk souhlasil. Tedy pokud je to skutečně tak, jak na svém webu píší. Jenže.
Jenže moje osobní zkušenosti z posledních let hovoří spíše v neprospěch lékařů. Jejich práce není dobrá. Často se střetávám s neurvalou arogancí lékařů i lékařského personálu. Neochota naslouchat a komunikovat s pacientem je všudypřítomná. Nemocnice praskají ve švech, ale lidé tu leží mnohdy „zbytečně“. Lékaři ani zdravotnická zařízení si neumí organizovat ani svoji běžnou práci natož pak zorganizovat větší množství pacientů. A o kvalitě rozhodnutí některých lékařů jsem byl nucen se přesvědčovat až návštěvou třetího lékaře (ten první netrefil, druzí dva ano . . a nebo to bude naopak, to se ještě uvidí). Co k tomu všemu dodat. Bohužel musím konstatovat, že lékařů nebo zdravotnického personálu, který by si u mě vydobyl nějaký respekt nebo úctu, bylo v poslední době opravdu málo. Osobně jsem přesvědčen, že i když jim někdo přidá pár tisícovek na víc, situace se příliš nezmění.
Paradoxně se může stát, že odchodem lékařů se konečně začne naše zdravotnictví reformovat a bude více sloužit pacientům. I když jako každý běžný pacient mám strach, co se stane, až budu potřebovat pomoc a žádný lékař nebude nablízku. Možná to je pro mne přijatelnější volba než mí ta blízku hromadu dobře placených rádoby-lékařů, kteří vám stejně pomoci nedokážou.
