středa 23. května 2012

Konec Bloguje v Čechách


Příznakem postupného odumírání české blogerské scény je i situace kolem serveru Bloguje.cz. Legenda české blogerské komunity nemá dostatek finančních prostředku pro zajištění dalšího provozu. Její vlastník, akciová společnosti LAAR, údajně sháněla kupce všude možně, ale nakonec nikoho nesehnala. Jediným známým zájemcem o tuto službu je nyní její původní zakladatel Martin Malý, který svojí Veřejnou nabídku na bezplatné převzetí projektu vnesl semínko naděje pro současné aktivní blogery tohoto serveru. Zdali půjde o šťastný konec, jasné není. Prozatím to vypadá, že LAAR raději zakope všechno co má než by službu zdarma předal.

Úpadek kvalitních aktivních bloglů (nejen českých) je zřejmý již delší dobu. Doba sociálních sítí nám přinesla zkrácení všeho, co se zkrátit dalo. Naše životy jsou více konzumní, více času věnujeme banalitám a méně vlastní autentické tvorbě.

Proto prosím všechny, aby podpořili kvalitní blogy. Možností jak to udělat je mnoho:
  • Napište na svých blozích koho čtete. 
  • Uvádějte odkazy na zdroje citací 
  • Odkazujte na stránky a články z kterých vaše úvahy vychází. 
  • Podporujte akce českých blogerů mini-reklamou nebo článkem.
  • Komentujte a dejte blogerům zpětnou reakci
Zdar české blogerské a internetové obci

Zdroje: 
[2] http://www.bloguje.cz 

neděle 20. května 2012

Korupční týden a mimozemšťan Klaatu

Několik menších korupčních skandálu zcela zastínilo zatčení a obvinění prince korupce Davida Ratha. Internet rychle nasál protikorupční atmosféru a zalil čitatele velkým množství článku. Některé žasnou nad tím jak se to mohlo stát. Z jiných čiší zuřivost a dlouhodobá naštvanost jejich autorů. Najdete i několik konspiračních teorií a opomenout nelze ani větší množství vtipů a vtipných průpovídek na toto téma.

Celá kauza pro mě není překvapením. Patřím k lidem, kteří jen na prasknutí nějaké velké kauzy prostě už delší dobu čekali. Přesto tahle nenadálá situace u mě evokovala nové zajímavé otázky:

Jakou vládu bychom chtěli mít?
Kdo by náš národ měl vést, reprezentovat a zastupovat?

Kupodivu podobnou otázku si klade i astro-bioložka Helen z filmu Den, kdy se zastavila Země. Mimozemšťan Klaatua který přichází na planetu Zemi se chce setkat se zástupci lidí. Za kým ho má ale Helen přivést?

Překvapilo mě jak těžké je na takovou jednoduchou otázku odpovědět. Je jasné, že současní politici to být nemohou. Nikdo jim nevěří a pro styk s mimozemskou civilizací nemají dostatečnou průpravu. Nedomluví se ani mezi sebou natož s jinou civilizací. Tak kdo by to měl být? Ve filmu to nakonec Helen řeší tak, že Klaatua zavede za svým profesorem Jacobem Barnhardtem, který získal Nobelovu cenu. Prostě myslitel na nejvyšší úrovni. Ale co u nás? Existují ještě nějací takoví lidé, nějací velcí myslitelé?

Myslím že odpověď na původní otázku je tedy už vyřešena v desítky let staré filmové předloze (1951). Reprezentovat, vládnout a určovat cíl naší malé evropské země by měli odborníci. Všichni si jistě vzpomeneme na úřednickou vládu Jana Fishera. Jde o takovou malou vlašťovku, kterou by stálo zato přilákat do našich domovů na stálo. Volit vládu nepolitickou, odbornou. Dát větší prostor odborníkům a nepolitickým uskupením. A hlavně, hledat současné myslitele českého národa.

A teď, zpátky mezi barbary. . . . Usekněte ruku všem kteří kradli . . . . . :-)

středa 2. května 2012

Církevní restituce, jak na ně.

Nechápu že většina lidí má stále problém s církevními restitucemi. Restituce tu přeci jednou už byly a výsledek byl vcelku uspokojivý. Nechápu, že stejný metr který se kdysi použil na běžného člověka není možné dnes aplikovat na církve. Jako by pánbíčkáři zase chtěli jiné zacházení než obyčejný plebs.

Osobně bych vyhlásil datum 31.prosince 2013 jako poslední datum ke kterému můžou církve přihlásit o restituční nároky na libovolný majetek. Ke každému nárokovanému majetku nechť doloží, k tomuto datu, dostatečnou dokumentaci, podle které by bylo možné restituční nároky posoudit. Pak by měl nastoupit stát a každý restituční nárok řádně probrat, posoudit a o majiteli definitivně rozhodnout. Následovat bude pár let, kdy si budou někteří „poškození“ foukat bebíčka u soudu a pak už snad bude konečně klid.